Taehyung on ice - Vkook

👑 100. 👑

(*Autorku nenapadlo, že Jungkooka musí korunovat také, ale není si jistá, protože ani google neumí popsat, jak korunovace probíhaly.* Takže se prostě korunují oba a tečka. :D )

Ten den byl opravdu velký a dlouhý. A když říkám opravdu, tak to myslím zcela vážně. Přijela snad půlka světa, lidmi se to jen hemžilo tam dole a netrpělivě čekali, až kolem projedeme do chrámu. Taehyun s námi nebyl, vzaly si ho služebné, aby se s ním mohly posadit a sledovat korunovaci. Nejdřív jsme protestovali, ale nakonec ač neradi jsme svolili. Celou dobu jsme se v kočáře drželi za ruce a mávali na ostatní tam venku. Snad poprvé, co to tady trošku žije... Sice nám párkrát věnovali ošklivé pohledy, to jsme však moc neřešili.

„Mám žárlit?" položil jsem otázku.

„Na co?"

„Je tady více lidí než na naší svatbě, cítím se ponížen." Taehyung se na mne zaculil.

„Já mám takový pocit, že na svatbě byl úplně stejný počet lidí," odvrátil pohled a chvilku je tam venku pozoroval. Zakýval jsem hlavou v nesouhlas.

„Ale ano, nejspíše jsi byl mnou tak unešen, že jsi to ani nezaregistroval." Hravě jsem ho bouchl do ramene, moc si věří. Dobře, možná má trošku pravdu, ale nehodlám mu zvyšovat už tak veliké ego. Ta cesta byla příšerně dlouhá a ty davy lidí tomu moc nepomáhaly, jelikož se kočímu pletly do cesty. Samou nudou jsem se po Taem mírně sápal v podobě okusování jeho krku, až si myslel, že chci dělat děti. Taehyuna číslo dvě zatím neplánuji. Doufám.

„Ještě chvilku mne budeš takto provokovat a budeš mi muset vyřešit problém sám." Frustrovaně jsem si povzdychl a raději toho nechal. V břiše jsem cítil ohromnou nervozitu, větší infarkt mne ale chytil, když jsem zjistil, že mne musí korunovat také. Už jsem si myslel, že se tomu vyhnu, ale neúspěšně. Tam venku stále pokřikovali naše jména a mávali nám.

Přes strmý kopec jsme dorazili až ke klášteru, kde se to opět lidmi jen hemžilo, až je stráže museli uklidnit. Otevřeli nám dveře a Taehyung vystoupil první. Chytil mi ladně mou ruku, přičemž měl tu druhou za zády a jistil mne, abych nespadl. Poté co jsem byl nohama na zemi mi nabídl rámě, které jsem přijal a spokojeně jsem s ním šel vstříc těm velkým dveřím a schodům před námi. Oba dva jsme na sobě měli honosné oblečení, korunovací střevíce, hedvábné červené pláště s bílým kožichem u krku, které se táhly kdovíkam do dáli. Opravdu jsem si teď připadal jako nevěsta. Všichni kolem nás měli bílé kapesníčky a mávali s nimi jako o život. Věnoval jsem jim milé pohledy a drtil Taehyungovu ruku z nervozity. Těsně před dveřmi nás ale oddělili.

„Je mi líto, ale na korunovaci se nemůžete tělesně dotýkat. To už byste měli vědět vaše výsosti," řekla jedna ze služebných. Tae vypadal, jako kdyby ji ve své mysli desetkrát probodl nožem, dvacetkrát přejel koněm a dal na ni několik tisíc kusů hlíny, jež by potom zahrabal, ale naštěstí udržel emoce. Naposledy jsme se na sebe koukli a potom nenápadně propojili malíčky na znak, že to bude v pořádku. Rychle jsme se zase přestali dotýkat, ať tady někdo vedle mne nespáchá vraždu. Náhle se ty dveře otevřely a já uviděl celou mou rodinu a známé, včetně našeho nádherného potomka, který se na nás zvědavě díval a měl pusu dokořán, hlavně se intenzivně díval na mne. Zajímalo by mne, proč to dělá. Chůvy ho tam hlídaly a konejšily, kdyby se rozplakal. To on dělá v důležitých momentech moc rád.

Seděla tam i Hyo, zase pohupovala svýma nožkama sem a tam, přičemž se culila. Ten klášter byl obrovský, všude dřevěné lavice, nad námi vymalovány obrazy andělů a před námi muž s hromadou knih na velkém dřevěném pultu oblečen celý v bílém. Vedle na červeném polštářku byly umístěny koruny, žezlo a jablko ze zlata. Taehyung to dychtivě propaloval pohledem, až jsem ho potají píchl do boku, aby toho přestal. Oplatil mi to, takže jsme se polovinu cesty nenápadně popichovali, až jsem to raději utnul.

Vyšli jsme tři schody nahoru a poklekli před všemi přítomnými. Asi několik dalších minut jsem se potil od nervozity a poslouchal řečnění o chránění naší zemi a ochoty. Velmi zábavné. Celou tu dobu jsem byl v jiných myšlenkách, dokud se nezačalo něco opravdu dít. Muž v bílém vzal už na pohled těžké koruny a já vycítil, jak Tae samou nedočkavostí zatíná dech. Položili mu to na hlavu, mne také. A opravdu to nebyla žádná hračka. Kam se hrabou ty naše malinkaté princovské korunky. Taemu dali ještě k tomu žezlo a jablko, jelikož on je ten hlavní král, ne já. Já jsem možná jen vychovávač dětí a podpora. Poté se s tím musel otočit ke všem čelem společně se mnou a zapřísáhnout slib, že se o zemi dobře postará. To vše zpečetilo náš nový titul.

Skvělé, jsme králové.

Když jsme se vyhrabali z kleku a byli na všech dvou, ještě asi pár kroků jsme museli připomínat opilce, jelikož to bylo těžké a občas jsme málem spadli nebo to neudrželi na hlavě. Dobrá, měním názor... Jsme dvě královská telata. Jistěže jsme schytali divné pohledy, ale víceméně si toho nikdo naštěstí tolik nevšiml.

Lidé začali hulákat venku o to víc a mávat s kapesníčky ještě intenzivněji. Teď už zbývá jen slavnost, kde se sejdeme všichni.

Takže nyní jsme králové... Oh bože to dopadne.

~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za nevydávání a za gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥