Taehyung on ice - Vkook

115.

„Proč máš náladu vždy v tak pozdních hodinách?" povzdychl jsem si.

„Protože pozdní hodiny jsou stvořené pro hříchy," pozvedl obočí a usmál se.

„Vzbudil bych Taehyuna a při troše neštěstí i Hyo, která by se tu ještě přišla s radostí podívat," protočil jsem oči.

„Nemůžu za to, že sténáš tak hlasitě."

„Nemůžu za to, že přirážíš tak tvrdě."

„Nemůžu za to, že mne o to tolik prosíš." Neměl jsem proti tomu další argumenty... Bohužel. Nakonec jsem mu slíbil, že to brzy vynahradím. Abych svůj slib dodržel, tak jsem si s ním propletl malíček.

„Chtěl bych holčičku," promluvil jsem po chvilce ticha, kdy jsem si hrál s jeho prsty. Taehyung si na malou chvíli ve své hlavě představil, jak se s ní dohaduje, které šaty jsou lepší a hraje si s ní s panenkami.

„Ah... Jak by asi vypadala?" Koukl jsem mu do očí a zapojil svou kreativitu.

„Dlouhé, hnědé vlásky, nos po tobě i s tou malou pihou a ostatní věci po nás obou. Byla by to taková smíchanina nás dvou," usmíval jsem se.

„Vždyť už jednu smíchaninu máme," zasmál se potichu.

„Nelži, je více po tobě." Nic neodpověděl, jelikož věděl, že je to pravda.

„A jak bys ji pojmenoval?"

„Daisy!" Měl jsem jiskřičky v očích.

„Daisy? To je podivné jméno."

„Ale výjimečné." Zaculil se na mne.

„Takže se mám pokusit o malou Daisy?" Konečky prstů mi přejel po čelisti. Stydlivě jsem kývl. Mělo to znamenat ano, moc prosím, ale zároveň nemusíš, pokud ti stačí Taehyun.

„To abys mi to vynahradil co nejdříve, ať už ji tu máme."

~~~~
Hyo tady pobíhala celý den, až jí služebné málem uškrtily. Naštěstí ale udržely nervy, mezitím co se jim pletla pod nohy. Přes její pobíhání sem a tam se dostala do Taehyungovy pracovny, ten ji vůbec neslyšel a stále byl ponořen do těch nesmyslných spisů na stole, občas tam něco napsal, nebo podepsal, tomu však ona nerozumněla. Přihopsala k jeho stolu, čímž jí vykukovaly jen oči, jak byla malá.

„Copak to děláš?" Ani se ji nelekl, stále se v tom přehraboval a psal a psal.

„Povinnosti," nevěnoval jí jediný pohled.

„A proč to podepisuješ?“

„Neměla by sis jít hrát?“ Zkoumala každý jeho pohyb.

„Mám pár otázek.“ Koukla na jeho ruku, kde měl stejný prstýnek jako Jungkook a potutleně se usmála.

„Ptej se.“

„Miluješ Jungkooka?“

„Co je to za stupidní otázku? Jistě, že ano,“ kroutil hlavou a stále se soustředil na to, co musí udělat.

„Koupil bys mu velký zámek?“

„Jen tolik, kolik by jich chtěl.“ Odpovídal s naprostým nezájmem, ale vyslechl ji.

„A kolik s ním chceš dětí?“ V hlavě se nad tou otázkou sám pozastavil.

„Dvacet pět.“ Nad tou odpovědí se zlomyslně zašklebila. Kdo ví, co měla v plánu.

~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Kapitola o ničem, ale smolila jsem se s ní několik dní. :'D

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥