Taehyung on ice - Vkook

83.

Zkoušení něčeho stále dokola je lepší, než plakat nad neúspěchem. Proto jsem hodlal skoncovat s touhle připitomnělou šarádou a začal jednat. Jediná možnost, kterou jsem mohl udělat, kromě rozvodového papíru u církve, po kterém by mne moji rodiče vydědili, protože Kimovi jsou velká vážnost a Taehyung by mne zabil taktéž. Sic je pravda, že ho miluji, ale neznám ho, nevím o něm nic. Tak jak ho můžu milovati? Divné.

Vzal jsem to po svém a celý den po něm házel kyselé výrazy, které mi oplácel. Taehyun se taktéž musel cítit jistě zmateně, co se to děje, proč pořád někdo křičí. Opravdu hezké líbánky. Každopádně, více jsem se jak se říká 'pochlapil'? A nebyl jenom ten vyděšený chlapec v rohu. Nechal jsem si na této prostorné lodi pozvat Taehyunga večer do jídelny, jejíž stůl byl dřevěný a menší. Plán jsem měl v hlavě promyšlen jasně, jen se nebát říct názor před ním... Problém.

Já se ho bál. Mohl býti jakkoliv milý, romantický, rozkošný, ale je to Taehyung sakra. Jenom to jméno by mělo stačit. Ale jelikož jsem si chtěl zachovat důstojnost a dokázat tomu sobcovi, že on není zdaleka jediný, který to tady má pod kontrolou, musel jsem tak i vypadat. Hnědé vlasy jsem měl sčesané na jednu stranu více, vyzývavý pohled ve tváři a černé sako s mašličkou. Snad mne bude brát konečně vážně.

Se sebevědomým krokem jsem se vydal do oné místnosti a zařídil tvrdší alkohol, ať to má efekt. Nechtěl jsem ho opít, ani zdaleka ne, jen udělat tento večer mnohem zajímavější. Dal jsem si nohu přes nohu, opřel se do židle a vyčkával s papírem v ruce na jeho příchod. Ruce se mi mírně třepaly, ale co se může stát, maximálně mne opravdu zabije a bude si to dítě vychovávat sám.

Zvedl jsem oči nahoru, když přišel překvapeně dovnitř. Snažil jsem se nevypadat nijak potěšen, či překvapen jako on.

„Přišel jsi...“ pohrával mi vyzývavý úsměv na tváři.

„Co to dřímáš v té ruce?“neobtěžoval se přímě zeptat. Nohy jsem si dal na stůl, ač je to neslušné, v této situaci je to jedno. Pohrával jsem si s tím papírem.

„Nejsi nějaký zvědavý?“ pozvedl jsem jedno obočí nahoru. Nuže dobrá, pokavaď to chce opravdu vědět, ven s pravdou. Trošku ho pozlobíme.

„Copak si myslíš, že to je?“

„Nákupní seznam?“ ve své duši se mne snažil shodit dolů, zřejmě se mu nelíbil můj drzý přístup.

„Těsně vedle, přesnídávky už dávno máme,“ pokroutil jsem hlavou.

Tedy, s pravdou ven.

„Listina o rozvodu manželství drahý,“ potutlený úsměv se mi ještě více zvětšil.

A on málem zkolaboval.

~~~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥