Taehyung on ice - Vkook

15.

Uběhla hodina od naší slavnostní večeře. ( idk jestli to byl oběd nebo večeře, na svatbě se žere prostě pořád.. xdd) Poté co jsem si s Hyo musel povinně zatančit si našla jinou oběť a to malého Jimina, který byl teď celý uřícený a červený v tvářičkách z toho jak ho prohnala.

„Kdy budou potomci?“ Zeptala se mne jedna z mých tet, když jsem musel pozdravit a poděkovat všem hostům co tady přišli a byli pozváni. Málem jsem se nad tou otázkou zakuckal vlastní slinou, protože na tyto otázky je ještě moc brzy.
„Tetičko, zatím nad tím nijak nepřemýšlím a tak bych byl rád, kdyby jsi teď neočekávala nic takového ani ty. Jsme s Taem moc mladí abychom teď vychovávali potomky,“ úsměvně jsem jí vysvětlil. „Já ve vašem věku vychovávala už jednoho takového potomka, ale je to vaše věc,“ řekla mile. Já jí jen poděkoval, že si našla svůj drahocenný čas aby dnes mohla přijít a šel se pozdravit s ostatními.

Takto jsem zdravil každého a musel odpovídat na trilión otázek všeho druhu. Některé byly až moc úsměvné, některé k zamyšlení.  Taehyung na tom nebyl jinak, oba jsme byli zaneprázdněni tím vším okolo.

„Jungookie, bratříčku můj, tak co? Jaké to je nebýt svobodný?“ Zahihňala se má milovaná sestra. Zřejmě měla něco málo vypité, podle toho jak se projevovala. „Normální věc, nic hrozného,“ snažil jsem se ignorovat fakt, že není úplně při smyslech.

„Pff, nic hrozného,“ škytla. „Musí to být strašné, nezávidím ti,“ poklepala mi rukou rameno a odešla. 

Chvilku jsem se díval směrem, kterým šla a poté se otočil. Pozoroval jsem všechny okolo. Někteří tančili do rytmu hudby, někteří seděli a popíjeli drahý alkohol a nebo se bavili se známými. Já upřel pohled na Taeho, který se bavil s hosty a něčemu se smál, dokud si mne nevšiml, jak se na něho koukám. Povzbudivě se na mne usmál a dal mi pokyn ať jdu za ním.

Přišel jsem k němu a on mi ovinul ruku kolem pasu. „Chtěl bych vám představit teď už Kima Jungkooka, mého manžela. Jungkooku, tohle je můj bratranec Kim Byeongho a jeho manželka Kim Eunmi,“ Představil nás.

„Moc se omlouváme že jsme nestihli obřad, ale máme to moc daleko a než stihl kočár přijet sem k vám, byla hostina,“ Omluvila se Eunmi. 

„To je v pořádku, chápu vás,“ usmál jsem se na ni. „Vás? Zlatíčko, můžeš mi tykat, teď jsi naše rodina. Jinak Taehyungu musím uznat, že máš opravdu skvělý výběr,“ Mrkla na něj.

Tae mne pohladil po boku a se smíchem Eunmi poděkoval.

~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Smut stihnu napsat bohužel až příští rok, nemám vůbec chuť ho psát teď a to by dopadlo velmi špatně.

Anyway, užijte si poslední hodiny v roce 2018 a s radostí přivítejte rok 2019 plných kočičích oušek! *dá si facku* pardon, užijte si rok 2019 ve zdraví a v pohodě.

╔╦╗˛˛.*.★* .* *
║╩╠═╦═╦═╦╦╗
║╦║╬║╬║╬║║║
╚╩╩╩╣╔╣╔╬╗║
════╚╝╚╝╚═╝
╔═╗.*.★* *.★*
║║╠═╦╦╦╗
║║║╩╣║║║
╚╩╩═╩══╝
.˛* ** .˛.*.★
╔╦╗*.*.★.˛*.
║║╠═╦═╦╦╗
╠╗║╩╣╬║╔╝
╚═╩═╩╩╩╝*.

(♥ω♥*)(♥ω♥*)(♥ω♥*) Luv ya all.