Taehyung on ice - Vkook

44.

„Taetae,“ jako by má uplakaná nálada byla pryč. Jsem na něm závislý, nevidím ho malou chvilku a začnu ho vyhledávat všude možně jako ztracené štěně.

„Ahoj Kookie,“ i přes svou špatnou náladu kterou pochytal tam venku se na mě snažil být Taehyung hodný. Věděl, že já za nic nemohu a vyzlívat si to na mne by bylo špatné.

„Už jsi viděl ten obraz?“ došel ke stolku a znovu se na něj podíval.

„Ano, je překrásný,“ zamilovaně jsem na Taeho kouknul. „Překrásný jako ty,“ opřel jsem si hlavu do dlaní, až poté jsem si uvědomil, že jsem to vyslovil nahlas, né v mé mysli. Rudnul jsem.

„Tedy, to jsem neplánoval říct. Není to pravda, tedy, né že bys nebyl překrásný, ty jsi překrásný, jen mi to uletělo,“ mluvil jsem páté přes deváté. Trapná situace, pomyslil jsem si. Pro Taehyunga zřejmě ne, ten se potichu chichotal.

„Velmi rozkošné,“ pokýval hlavou a natáhl se pro polibek, který jsem mu s radostí dal.

„Víš, napadlo mne,“ sedl si ke mne a položil mou ruku do té své. „Že bychom si dnes udělali společnou koupel. Myslím tím já a ty, při svíčkách, s vínem, samozřejmě bys dostal jenom trošku, abychom neublížili tomu malému zlatíčku.“

„To je skvělé jen... Se asi stydím,“ sklopil jsem hlavu, kterou mi pozvedl svým ukazováčkem zpět nahoru.

„Nemáš proč. Vždyť už jsem tě nahého viděl a upřímně jsi byl k sežrání,“ kousl si do rtu. Hravě jsem ho bouchl do pěstičky, aby s tímto přestal, protože se červenám.

„Dobrá, beru.“

„Skvěle, ber to jako poklidný večer před odjezdem k mým rodičum, protože tam moc klidu nebude.“

„Pročpak?“

„Pravděpodobně tam budou nejstarším běhat jejich děti. Při vší upřímnosti ti nemohu slíbit, že nebudou upištěné,“  uchechtl se.

„Vy to máte v rodině, co?“ pohladil jsem si bříško. Kope.

„Tak nějak,“ mykl rameny.

„Já jen, že tvoje děťátko je taky nějaké aktivní,“ cítil jsem tlak na mé dlani. Neposlušný tvoreček.

„Co tím myslíš? Copak dělá?“ podíval se na mou ruku.

„Jen si sáhni, jaký to je nezbeda,“ položil dlaně na mé bříško a ucítil kopání. Jeho tvář najednou nabrala veselejší směr. Měl zlatavé jiskřičky v očích a usmíval se jeho bílýma perličkama. Dlaní se posouval po celém mém břiše a vždy ucítil malý tlak. Vypadal velmi potěšeně, že to nejspíše zdědí jeho geny. Tím horší to bude pro mne. Taehyung rozhodně nebyl jako malý zlatíčko. Byl uplakaný, nerad poslouchal a rád utíkal svým rodičům.

„Doufám že už se nemůžeš dočkat na ty proplakané noci,“ cvrnkl mne do nosu a zasmál se.

„Vstávat abys to nakrmil budeš ty.“

~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥