Taehyung on ice - Vkook

3.

„Už za pár minut je tady!" pokřikovalo rozrušené služebnictvo. Já seděl ještě stále v pokoji a hleděl z okna na cestu, kde bude za chvíli stát můj budoucí manžel. Byl jsem nesmírně vyklepaný a nervózní. Co když se mu nebudu líbit? Ale to je blbost... Jeone Jeongguku, kdyby ses mu nelíbil, těžko by si tě chtěl vzít, i když, nejspíše ho do toho také donutili. Jak asi bude vypadat? Kolik mu je? Bude na mne hodný?

„Pane Jungkooku, přijďte prosím rychle do hlavní haly, už tady budou každou chvíli," vřítila do mého pokoje neslušně služebná. Jen jsem pokýval a vstal z mého milého parapetu.

Šel jsem po schodech dolů a čím blíž jsem byl, tím více se mi svíralo srdce. Měl jsem hrozný knedlík v krku a nevím jestli budu moci dnes vydat alespoň jednu hlásku i když budu muset... Pan neznámý tu zůstane až do naší svatby, po které mě odveze na jeho sídlo. Povzdechl jsem si.

Přišel jsem do haly kde už stála moje matka s mým otcem, Jiminem který má na krajíčku,protože si zřejmě myslí, že odjíždím už teď. A pak tady stála má sestra, která mi věnovala povzbudivý úsměv.

Fanfáry.

Jsou tady.

Dveře se prudce otevřely a dovnitř vešlo mnoho sluhů se zavazadly. 

„Dovolte mi představit Krále a Královnu Kimových a jejich urozeného syna Kima Taehyunga," poklonil se jeden ze služebných a do dveří vešel král a královna. Oba vypadali moc vznešeně a královna měla velmi půvabné šaty vyšívané na pohled jemnou fialovou látkou.

Tak jestli jsou tohle jeho rodiče znamená to, že on bude ještě krás-

Vešel dovnitř.

Prohlížel si všechny kolem a pohledem se zastavil na mně. Byl nádherný, že se to nedá slovy ani popsat. Měl hebké černé vlasy a hnědé oči,ve kterých jsem se mohl ztratit. Krásně řezané rysy a kamenný pohled. Muselo to asi vypadat velmi vtipně,když jsme si prohlíželi jeden druhého navzájem.

 „Jungooku, nechceš tady Taehyunga provést?"jen jsem přikývl a z představy, že s ním budu osamotě se mi dělalo špatně.

 „Taehyungu, tvé kufry budou odneseny do Jungkookova pokoje," řekl můj otec. Počkat... Já s ním budu sdílet pokoj?! Moje matka si nejspíš všimla mých vykulených očí a pohledu na mého otce. Nečekal jsem, že to povolí. 

„Musíte se seznámit, brzy s ním budeš spát v jedné posteli vždy. Ale žádné fyzické kontakty," zamračila se na nás dva a já zrudnul.

Oba jsme šli v tichosti chodbami a nikdo z nás nepromluvil ani slovo. Mírně jsme se otřely konečky prstů a mnou projel zvláštní pocit. Taehyung si toho zřejmě všiml, ale nic nenamítal.

Došli jsme před můj pokoj. 

„T-tak tady je můj pokoj," mírně jsem se zakoktal. Klid Jungkooku... Otevřel jsem dveře a naskytl se mi pohled na můj velký pokoj s velkou postelí, že bychom se tam vlezli tři. Taehyung zavřel dveře a porozhlížel se. 

„Hezké," usmál se na mne a mne se málem zastavilo srdce. 

„Děkuji," sklopil jsem pohled k zemi a zrudnul.

„Vzal by jsi mě ven? Já jen... Koutkem oka jsem viděl jak se tam všichni koulují," stál přímo u mne.

 „Jistě, koulovačky u nás zažiješ hodněkrát. Umíme se bavit," nevinně jsem se usmál.

~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

A díky za podporu. ❤