Taehyung on ice - Vkook

122.

Další den si Taehyun si vesele pobíhal kam chtěl a nikdo na něj nedohlížel. Využíval nepozornosti chův a Jungkook musel vyřídit některé povinnosti, protože ani on není bezstarostný a možná ho tak trošku bolel ještě zadeček. To však nemění nic na tom, že se o Taehyuna snažil starat jak nejlépe mohl, aby nepovažoval Taetae za rodiče chůvy. I Taehyung o něj projevoval zájem a pud rodičovství. Kupoval mu drahé vyšívané plyšáčky, ukazoval lední brusle a hýčkal ho, stejně jako Jungkooka. Zkrátka se kolem něj točil celý svět a on toho čím dál více využíval. Prozkoumával celý jeho domov a Yeontan běhal poslušně za ním. Párkrát spadl na zem, jelikož jeho chůze nebyla stále tak bezproblémová.

Když si spokojeně prozkoumával vše okolo, uslyšel známý hlas, jenž se rozlehl přes celou chodbu. Celé jeho malé tělo zamrzlo na místě a zorničky karamelových očí se zúžily. Věděl, že má nejspíše trošku malý problém, jestli ho tady někdo najde. Chvilku se zamotával do hedvábných závěsů v jedné místnosti, kde se snažil schovat a když uslyšel, jak někdo přichází dovnitř, zatajil dech. Byl v závěsech celý zamotaný, ale bohužel né nenápadný. Ještě více ho prozradil pobíhající Yeontan, který se poté vytratil prozkoumávat zámek dál. Náhle se před jeho zrakem objevil Taehyung, který ho z té látky dostal ven a začal se smát. Sklonil se k němu, aby vyrovnal alespoň trošku jejich výšku.

„Copak to provádíš?“ Zeptal se ho s úsměvem, když měl Taehyun na krajíčku a tiše popotáhl s našpulenými rty. Nespokojeně natáhl jeho malé ručičky k Taemu, jelikož chtěl do náruče. To Taehyung i přes své špatné svědomí, že by to neměl dělat, dělal. Pokud umí dítě chodit, nemělo by se ho takto rozmazlovat podle královských pravidel, to ale nedodržoval. Chtěl pro něj to nejlepší dětství a pocit, že je milován. Nikdy si nebral příklad z jeho rodičů, kteří ho vlastně ani nevychovávali, vše přebíraly chůvy.

„Jen se vyplakej,“ Stíral mu slzy, které se draly ven po jeho červených lících. „Je dobře, že to tady prozkoumáváš, ale musíš poprosit mne nebo maminku, nechceme tě přece ztratit.“ Uznával také zdrobněliny. Kdyby ho  takto někdo slyšel mluvit, pokáral by ho, ale to Taehyungovi nevadilo. Čas změnit pravidla na mírumilovná. Vzal ho do své náruče a Taehyun mu okamžitě zahrabal tvář do ramene, kde ho lehce šimrala látka. Byl natisklý jako koala... Po kom to asi má.

Aby ho trošku rozveselil, vzal ho do blízkých stájí s vyšlechtěnými koňmi. Nezapomněl to oznámit Jungkookovi, aby se tolik nestrachoval, kam zmizeli. Obléct ho do teplých věcí na zimu byla pro něj trošku výzva. Taehyun se stále kroutil a nelíbilo se mu to. Nakonec to ale oba dva zvládli. Venku byla stále stejná zima jako obvykle. Taetae se jemně třásl, tím se přitiskl k Taehyungovi ještě více, pokud je to tedy možné.

Když se dostali do stájí, ucítili známý koňský pach, který Taehyungovi nevadil, naopak ho měl rád. Našlapovali na dřevěné podlaze, až se před nimi objevily první boxy s koňmi. Taehyun nespokojeně zamžoural, když musel pozvednout hlavu a kouknout se, co ho nutí se oddálit. Poté co uviděl toho nádherného velkého tvora, který se na něj koukal se stejným zájmem jako on sám, se jeho nálada hned zlepšila a konečně se zase usmíval.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Tenhle příběh nemá opravdu žádný smysl, ajaj. Ten děj je otřesný, ale netuším co psát a předělávat 100 kapitol bych asi nezvládla a ani to nechci. :D Takže se omlouvám. :((

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥