Taehyung on ice - Vkook

31.

Celé další týdny jsem opravdu nedělal nic jiného, než jen ležel nebo jedl. Kamkoliv jsem chtěl jít, zakázal mi to s tím, že se mi může něco stát. Jenže už to začínalo být velmi pochmurné a nebavilo mne to. Stačil jsem si zapsat nějaké poznámky do svého deníku, dokonce jsem začal i kreslit, což mne nikdy nebavilo. Zbytek dne jsem potom jen přemýšlel nebo koukal z okna někam do dáli. Cítil jsem se jako ve vězení, sám. Neustále byl ve své pracovně, musel toho mít asi hodně. Přes den mne chodil kontrolovat on, nebo služebné. Večer přišel a věnoval se mi. Všechno jídlo mi museli nosit, což už bylo přehnané, těch pár kroků bych zvládl. Čím rychleji plynul čas, tím více se mi začalo zvětšovat bříško a já cítil malé pohyby uvnitř mne. Byl to zvláštní pocit.

„Chci na čerstvý vzduch, pořád jsem tady zavřený,“ pofňukl jsem si  zoufalostí a koukal na něj, jak si zapíná zlaté knoflíčky od tmavě modré košile.

„Tak si otevři okno,“ pobaveně pronesl.

„Tyy! Neštvi mne! Uděláš si dítě a potom to musím nosit já,“ posadil jsem se a zkřížil ruce na prsou s přimhouřenýma očima, ukazujíc na něj svým prstem.

„A kdopak si tu chtěl tehdy zajezdit?“ Natáhl se ke mne a otřel svůj nosík o ten můj. Horší větu pronést nemohl, vždyť ví, jak jsem na to náchylný.

„Na tuto otázku nehodlám odpovídat.“

„Dobrá, odpoledne tě vezmu ven a projdeme se, ale jen na chvilku,“ koho by kdy potěšilo jít ven, ano, mne. Protože po pár dnech vás ležení v posteli začne silně unavovat.

„No hurá!“ Zakroutil nademnou hlavu s jemným úsměvem pohrávajícím si na jeho tváři.

„Tak já jdu, až přijdu tak ti pomůžu obléct se a půjdeme.“

„Já ale nejsem malomocný.“

„Ne, za to jsi těhotný,“ vzal si všechny své potřebné věci a dal mi pusu. S tichým 'ahoj' otevřel dveře a potichu je zavřel.

Toto bude dlouhý den, ostatně jako každý jiný.

~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. (♥ω♥*)(♥ω♥*)(♥ω♥*)(♥ω♥*)