Taehyung on ice - Vkook

77.

Hoseok se jen tak nedal odbýt a dostal to, co chtěl. Koně se rozjeli plnou silou, všichni se dali do boje, ze kterého se nemále linula krev.  Netřeba popisovat, snad jen říci, že ten krvelačný slizoun byl mnohem silnější než jak si doposuď Taehyung myslel. Nebýt jeho rychlých reflexů, dokázal by i zemřít, protože Hoseok byl mrštný jako zlatavě černý jaguár. Věnoval Taehyungovi hlubokou ránu mečem do tváře, což obzvláště bolelo, nenechal se však zastrašit a bojoval zdatně dál, dokud se oba dva svými nezostišnými silami nedostali tvrdým dopadem na zem z koní. Majetnický černovlásek se ladně dostal zpět na své nohy koukajíc, jak se potrhanec před ním snaží popadnout poslední dech.

Nýbrž kdyby Hoseok věděl, že to jeho poslední výdech byl. Než se stačil vzpamatovat, probodl ho Taehyung skrz na skrz potřísňujíc tak svůj meč od rudé tekutiny, jež stékala nechutně dolů. Ležel nehybně, jen se párkát pohl a poté vytuhl úplně, tiše umírajíc jako jeho spodina, kterou si přinesl s sebou, však zbytečně. Taehyung koukal nevědomě před sebe, jako před několika hodinami, kdy se dozvěděl, že Británie je za dveřmi.

Kdo by kdy tušil, že to byl jen malý kousíček Británie.

Zpytoval své svědomí, zabil ho... Šlechtici tuto věc dělali zcela běžně, až to bylo na denním pořádku. Taehyung byl však stále mladý princ, který měl celý život ještě před sebou, nebyl tak zkušený, jak se zdál. Sotva dokázal uhlídat dítě jeho krve a ještě mladšího manžela než je on sám zároveň. Zdá se to jako málo, ale v těchto dobách velmi pozoruhodné. Ono se totiž bojovalo skoro všude. Nedokázal se z toho vzpamatovat, ruce se mu třásly. Ano, byl to s prominutím narušený hajzl, ale nikdy si nepředstavil, že by ho zabil. Bohužel, tak se stalo.

Až ostatní vojáci, kteří boj přežili, protože Hoseok nebyl nejslabší a zabil také pár jeho členů, ho vzali a odtáhli zpět na koně. Měl trauma, stále před očima jeho nehybné tělo. Nebyl sám, pozabíjeli se tam všichni navzájem. Jeho bělouš šel v pomalém tempu, taky byl nějak v šoku, přesto, že ho vojsko táhlo za uzdu, ať jde s nimi na panství.

To už se k němu s křikem rozběhl plačící Jungkook. Plakal celou dobu a šlo to poznat, jeho oči byly naprosto červené, jako by nespal celou noc. Černovlásek sesedl stále koukajíc do jednoho bodu, nechávající se pevně objímat od svého manžela. Až potom si uvědomil, jak moc ho bolí celé tělo. Tekla mu krev z líčka a nejspíše si něco namohl z velkého pádu. Nebudeme si nic nalhávat, nespadl z poníka.

„Co ti to udělali,“ Jungkook nemohl popadnout dech z rány, byl to taková hysterka. Neměl čas se ho zeptat, proč tak blbě kouká a nevnímá, zranění bylo hold důležitější.

A tak ač se nezdálo, nakonec Kookie s povzdychem vzal Taehyunga do své náruče, vlastně byl lehoučký jako bílé peříčko.

Tohle bylo poprvé, kdy se on musel starat o něj... A že si to obzvláště vychutnával.

~~~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

V poslední době si všímám, že se mi lépe píše ve formě 'er'. :D Dokáži se do nich více vcítit. Nechci tady dělat nějaké zmatky, takže přemýšlím jestli to nechat z pohledu Jungkooka a nebo to dát z pohledu nějakého boha nahoře. Co si o tom myslíte? ^^

Jinak mi to drama nějak dlouho nevydrželo... To jsem prostě já. :D *povzdych*

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥

Luv ya all.