Taehyung on ice - Vkook

75.

Taehyun poslušně seděl na vyvýšené dětské židličce a netrpělivě čekal, až mu jeho zbrždělé chůvy podají zaslouženou jahodovou přesnídávku za to, že byl tak moc hodný a neplakal. Ovšem, pokud ji nepřinesou do několika minut, nemá nejmenší problém udělat jim problém, aby se na ně Taehyung naštval. On toho ten ďáblík využíval, věděl totiž, že jeho otec mu uvěří vždy. Avšak Jungkook byl moc spravedlivý, podezříval by ho, proto to před maminkou ani v blízkosti  nezkoušel.

„Tady máš Taehyune, nejspíše tě budu muset nakrmit j-“ nedokončila chůva. Přiřítil jsem se s Taehyungem za zády do prostorné jídelny se slovy, že ho nakrmíme my. Taetaemu se zajiskřilo v hnědých očích a jeho černé vlásky, jenž mu rostly velmi rychle byly úhledně učesány. Tedy přikývla a odešla s poklonou pryč za svým zaslouženým odpočinkem. Tae se posadil přímo naproti němu s malou lžičkou v ruce, cely nedočkavý, až ho poprvé nakrmí. Já jen přihlížel situaci. Vzal Taetaemu přesnídávku ze stolu, aby nabral na lžičku kousek jahodové směsi, kterou mu vložil opatrně do pusinky a zkoumavě si prohlížel, jak moc mu to chutná.

Takto mu chtěl dát i další naběračku do jeho mlsného bříška, jenže si Taehyun usmylel, že mu pokazí vizi o tom, jak spokojeně ho nakrmí a ukáže mamince, že ani své dítě neumí Taehyung nakrmit. Nezafungoval trik s motýlkem, který se potřebuje schovat do kukly. Odmítal, vzpíral se, prostě si tu dobrotu do pusy nevezme.

„Oh bože, dej mi to,“ kroutil jsem nad tou podívanou hlavou a nabral červenou přesnídávku. Kupodivu už když jsem ji namířil k němu, otevřel pusinku a s potutleným úsměvem na tvaři polykajíc, koukal na Taehyunga. Nemehlo jedno.

„Já znám ty tvoje intriky, ďáblíku malý,“ dal jsem mu další. Tentokrát to byl Tae, jenž se na něj díval s vítězným úsměvem. A takto spolu hravě soupeřili. Černovlásek byl mírně naštvaný, oči přimhouřejíc odmítl poslední kousek svého jídla. Kdyby on  uměl mluvit, ukázal by mu co pro to. Už v tak nízkém věku se jeho logika stále zvyšovala a vymýšlela takové blbůstky.

Jenže potom...

Se něco pokazilo. Něco tady nehrálo, něco bylo špatně.

Ale bylo pozdě.

Nebo ne?

~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Omlouvám se za krátkou kapitolu, nechtěla jsem do ní cpát tu situaci a nechat si to pro příště.

Jak to říct, někdy ani mě nebaví jenom samé slaďárny, pojďme to trošku oživit dalším dramatem. ͡° ͜ʖ ͡° Hm, hm.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥