Taehyung on ice - Vkook

18.

Ráno jsem se probudil a přesto že byl venku bílý povlak a zimní počasí, slunce jasně svítilo do oken. Dnes je den, kdy se nadobro stěhuji daleko pryč odsud. Bude to velká změna, vždy jsem vyrůstal tady se svou rodinou.

Jenže teď bude má rodina Tae...

Otočil jsem se na něj. Klidně oddechoval. Jeho krásné hnědá kukadla byla zavřená a jeho hebká ústa mírně pootevřená. Je až neuvěřitelné, že jsem se provdal právě za něho. Všechny dívky by mi mohly závidět, protože on je výtvor dokonalosti. Všechny ty ostře řezané rysy a ten malý nosík který zdobí jedna malá piha. Je doslova jako anděl, kterému nešlo odolat. Musel jsem ho políbit, chtíč byl totiž silnější než rozum.

Jaký vlastně rozum? Je to můj manžel, mohu ho líbat kdy chci, jak chci a kolik chci.

S touto myšlenkou jsem se k němu přiblížil a koukal na něho zblízka, tenhle pohled je ještě lepší. Opatrně jsem se k němu natáhl a chystal mu vtisknout polibek na rty, kdyby to pan Kim TaeTae nezkazil a neotevřel svá nebezpečně krásná očka rozkoukávajíc se všude kolem, až nakonec spočinul pohledem na mne a na to jak moc blízko jsem.

„Tady mi chtěl někdo dát pusinku na dobré ráno?" Usmál se. Stydlivě jsem přikývl, načež prohodil naše pozice, tím pádem jsem byl pod ním.

Začal mi pokládat motýlí polibky na čelo, na líčka, na nos, na ústa. Zkrátka, zlíbal mi celý obličej, bylo to lechtivé, takže jsem se celou dobu smál a jemu pohrával úsměv na tváři také.

„Jsem tak hrdý, že zrovna ty sdílíš mé příjmení, Kim Jungkook, zní to nádherně," rozplýval se a mačkal mi tvářičky.

„Jsi hrozně moc rozkošný, víš to?" Opřel se loktem vedle mě a pozoroval mne s úsměvem na tváři.

„Ty víc," schoval jsem si obličej do dlaní.

„Už zase? Jestli tohle nepřestaneš dělat tak tě to budu muset odnaučit," pokroutil hlavou. „Každopádně, měli bychom si vychutnat poslední snídani s tvou rodinou, poté se musíme sbalit a odjet..."

Smutně jsem si povzdychl.

„Já vím, asi to nebude taková zábava jako tady u vás, ale slibuji, že se ti budu snažit věnovat co nejvíc, možná bych mohl adoptovat děti, aby sis měl s kým hrát?" Žertoval.

„Tae!" Nafoukl jsem tvářičky a bouchl ho pěstičkou do hrudi. „Na takové věci je ještě moc brzo!"

„Vždyť já vím, nic takového po tobě ani nechci,"

„Měli bychom vstávat," přikývl a bezproblémů vstal.

Když jsem se to snažil udělat já, nedopadlo to nejlépe.

„Kime Taehyungu! Moje zadnice!"

~~~~~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Člověk by nevěřil jak dokáže psaní zlepšit náladu v pochmurnosti.

(ﾉ*ﾟｰﾟ)ﾉ

Luv ya all ❤❤