Taehyung on ice - Vkook

26.

Ráno jsem se probudil v měkké pohodlné postýlce. Bylo tady přítmí, protože všechny záclony byly pečlivě zataženy. Se zavřenýma očima jsem nahmatal místo vedle mě, bylo prázdné. Otevřel jsem oči a hledal po pokoji, nikde nebyl. Asi musel někam jít.

S protažením jsem vstal a šel spáchat ranní hygienu. Poté se oblékl a potichu otevřel dveře do chodby. Nikde nikdo. Jako kdybych tady bydlel sám.

Vyšel jsem do velké jídelny, která měla u jídelního stolu mnoho židlí. Tady také nebyl. Za to mne přivítala služebná s popřáním dobrého rána a pokynula mi ať si sednu.

„Pan Kim má pracovní povinnosti, vzkazuje vám, ať si prohlédnete celé vaše sídlo,“ pokládala sladké jídlo na stůl. Všemožné croissanty, marmelády. To mne chcou vykrmit? S poděkováním jsem si vzal jeden croissant. Moc toho nepojím, takže jsem snědl dva a měl jsem dost. Každopádně, jíst sám je velmi depresivní.

Po sladké snídani jsem se vydal do pokoje pro můj deník. Musím si napsat nové poznámky, mám jich dost. Založil jsem si do něj pero a do ruky si vzal inkoust, který jsem naštěstí po své cestě nevylil.

Šel jsem po zasněžené cestičce v černém huňatém kabátu a kousek od zámku si sedl na lavičku, ze které jsem měl výhled na celé okolí tam dole. Měli bychom se za nimi podívat, rád bych je pozdravil a viděl jak to tam vlastně chodí. Namočil jsem pero do inkoustu a začal psát:

„Za těchto pár týdnů se toho událo tolik. Má svatba s Taem proběhla úspěšně, o svatební noci radši psáti nebudu, již teď se červenám. Nyní jsem ve velkém zámku společně s ním. Nově jsem se dozvěděl, že odmalička bruslí. Zrovna včera jsme byli pozdě v noci na zmrzlém rybníku- nemohli jsme usnout. Kdybych mohl, ukázal bych všem, jak krásně skočil axel. Doteď to mám před očima. Chová se ke mně jako k princi, nosí mne na rukách, zavazuje tkaničky a dává sladké pusinky. Až moc přeslazené, jako kdyby to byla nějaká pohádka. Momentálně má své povinnosti a já se musím jít projít, abych to tady lépe poznal. Tak tedy, zase příště,“ dopsal jsem poslední slovo a zaklapl deníček.

Zanesl jsem vše zpět a šel prozkoumávat každičký kout tohoto zámku. Tedy, myslil jsem si to. Dokud mi nedošlo, že jediné co jsem vlastně v mém podvědomí hledal, byla jeho pracovna. 

~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all (♥ω♥*)(♥ω♥*)