96.

1.4K 108 71
                                    

Jednu noc jsme nechali Taehyuna napospas chůvám, abychom se alespoň trošku vyspali. Bohužel se to vymklo kontrole. Už už jsem usínal na Taem a málem mi to vyšlo, než mne vyrušil. 

„Spinkáš?" pronikl do hlubokého ticha jeho šeptající hlas. 

„Mhm..." zavrtěl jsem se „proč?" 

„Já jen... Mám menší problém." Ucítil jsem něco tvrdého. 

„J-jako tam ten problém?"

„Přesně ten," nejistě řekl. 

„A co po mne chceš?" povzdychl jsem si.

„Uspokojení."

„Teď? Nemůžeš odběhnout někam dál a vyřešit si to?"

„Ggukie, něco jsi mi slíbil," nakrčil spodní ret. 

„Ano, ale nehodlám to provozovat v tolik hodin, ještě k tomu na téhle posteli, jestli se to vůbec tak nazývá," mrmlal jsem.

„Prosím, půjdeme do jezírka."

„Ještě lepší," kroutil jsem hlavou. 

„Moc moc prosím, bude to rychle, bude se ti potom lépe spinkat."

„S lepším pocitem, že sis se mnou užil?" Tae přikývl, načež schytal bezbolestný pohlavek ode mne.

„Máš štěstí, že jsi tak roztomilý, jinak by ti to neprošlo." Zářivě se usmál.  

Byl na nohou docela rychle, za to já se plížil jako lenochod. Vůbec se mi nechtělo, ale kdy jindy bude zase příležitost. Tyto dny budou velmi zaneprázdněné. Znaveně jsem si protíral oči. Chytil mne za ruku a pomalu vyšel ven. Poté, co uznal, že v blízkosti není nikdo vzhůru, šel rychlejším krokem a táhl mne za sebou, zatímco já zíval únavou. Chtělo by to portrét z mého pohledu, když mne takto táhne, stálo by to za to. Šli jsme nějakými pralesy, málem jsem odpadl spánkem. Tato příroda se mi docela příčila, bál jsem se, že mne uštkne nějaký had (od Taeho... Pardon) nebo kousne jedovatá tarantule.

Přes delší cestu a mé ospalé nadávání kam tak spěchá se před námi objevilo malé jezírko s vodopádem. Voda vypadala čistě a netknutě. Trošku povolil stisk ruky a s netrpělivostí v očích se na mne koukl. Intenzivněji propletl naše prsty. Začal jsem si uvědomovat situaci, můj mozek se probral. Druhou rukou si mne přitáhl za pas. Natáhl se ke mne tak blízko, že jsme se dotýkali špičkami nosů. Překročil hranici a jemně mne políbil, aby zjistil, jestli budu spolupracovat. Chvilku vyčkával, načež jsem mu polibek oplatil, až jsme se začali líbat úplně. Spokojeně se do polibků usmál. Také se mi to líbilo. Rukama sklouzl dolů na můj zadeček, který jemně pohladil. Už jen z takového dotyku jsem tiše vzdychl.

Avšak jsem se probral úplně, když se pokoušel sundat mi oblečení. Silně jsem mu stiskl zápěstí a neumožnil mu, aby mne uviděl v celé své kráse.

„Už zase...“ povzdychl si, ale zjistil jak na mne. Líbal mne ještě hlouběji abych přišel na jiné myšlenky, potom zkoušel rukama putovat pod látku. Opět neúspěšně.

„Miláčku, tohle mi nemůžeš dělat,“ frustrovaně zamumlal do polibku.

„Když já se stydím.“ Mé tváře nabíraly na červenosti. Možná i stále bojím.

„Ale ty víš, že nemáš proč. Jsem tvůj manžel, viděl jsem tvé nádherné tělo mnohokrát,“ odtáhl se a smutně se mi koukal do očí, přičemž pohladil kloubky prstů mé červené líčko. Po chvilce jsem mu tedy povolil. Pomalu mi sundával věci a starostlivě se ptal, jestli je to v pořádku. Nevím odkdy se tak stará. Avšak když přišlo na spodní prádlo, nepovolil jsem.

Taehyung on ice - VkookKde žijí příběhy. Začni objevovat