Taehyung on ice - Vkook

24.

Nevím, kde to všechno vzal, ale najednou jsme se ocitli pozdě večer v malé místnosti plné bruslí různých velikostí. Je to magie? Vyhledával jsem svoji velikost a on si vzal bez přemýšlení ostré bílé brusle, které zdobily zlaté provlečené tkaničky. Věděl kam co provléct, takže neuběhla minuta a čekal na mě pozorujíc, jak jsem konečně našel svou velikost.

Mé brusle rozhodně nebyly tak majestátní jako ty jeho, ale byly něčím výjimečné. Vzal jsem si je a sedl si k němu, bohužel já se s vázáním tkaniček nikdy nějak nekamarádil, vždy mi to trvalo aspoň minutu.

A teď tady sedím a mám si sám provléct všechny tyto zašmodrchané uzlíky. Jsi jako dítě Jungkooku...

Oprava... Ty jsi dítě.

Zkusit se má všechno, proběhla mi myšlenka v hlavě a já se snažil soustředit na mou noční můru, nepomáhal tomu ani Taeho pohled, který jsem cítil. Tuto provléknout do první dírky, tuto zase do druhé a takto pokračovat dál, až se to vše zaváže co nejvíce napevno. Druhý problém, nikdy jsem neměl sílu to zavázat pevně.

Takto jsem se trápil dalších pár sekund, kdy to Taeho přestalo bavit a klekl si ke mně, aby mi to mohl zavázat. Cítil jsem se trapně, kdo by chtěl tak nešikovného manžela...

„Promiň,“ nikdy to nedokáži dusit v sobě.

„Za co?“ Utáhl mi co nejvíce tkaničky a rychlým pohybem je uvázal.

„Že mi to zavazuješ, nikdy jsem to pořádně neuměl, je mi to až trapné,“ provlékl druhou brusli a zavázal je stejně jako na té první.

„Od toho jsou tu manželé, trdlo,“ dal mi pusu na nos, načež jsem se zahihňal. Proč se chováš jako třináctiletá holčička, která je oblbnuta nějakým malým princem?

„Snaž se něčeho přichytit, nechci aby jsi spadl už teď,“ chytil jsem ho za ruku a pomalu vyšel ven, kde mě do nosu udeřil zimní vzduch, pomalu jsme si to mířili k zamrzlému rybníku, který nebyl naštěstí nijak daleko a než jsem stačil o něčem zase přemýšlet, došli jsme k němu.

„Je tu jeden háček, neumím bruslit.“

„Povedu tě, jen se nachvilku něčeho přichyť...“ Jak se mám něčeho přichytit, když jsi byl jediné držátko ty? Nejlepší rozhodnutí bylo si prostě sednout a vyčkávat.

Tae vjel na led a začal pohybovat nohama dopředu, aby nasadil tu správnou rychlost, která se postupně zvyšovala, takže kolem mě momentálně proletěl jako anděl bez problémů.

Jenže to co udělal o pár chvil později mi vyrazilo dech natolik, že bych byl schopný se na něj jen dívat a nic jiného.

~~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥