Taehyung on ice - Vkook

90.

„Ty jsi šikula!" zatleskal jsem mu. Taehyung pokrčil spodní ret, protože on si také odpracoval čas, než ho to za tak krátkou chvilku naučil.

„Ty jsi taky šikula," natáhl jsem se pro pusu. „A já musím jít dobalit poslední věci, tak ho za tu dobu nezapomeň naučit, jak dělá například kočka," zasmál jsem se.

Nutno podotknout, že jsem stále přes ty ohlušné stěny slyšel, jak pobíhají a snaží se napodobovat zvuky kočky.

~~~~~~

Schylovalo se k večeru. Ve vzduchu už panovala nálada na připravované zakotvení někde na pláži, jelikož přístav ani nic podobného tam není. Naposledy jsem kontroloval, jestli máme vše i když loď bude stále tam, kde má být. Hvězdy svítily jasně na obloze. Člověk by tomu možná nevěřil, ale na moři, jdou vidět nejkrásněji. Temná barva se protíná a kontrastuje s fialovou. Ty dvě hyperaktivní děti se stačily uklidnit a převléci do něčeho honosnějšího, než je medvědí overal.

„Pááni," čas se krátil a loď doplouvala, proto jsem si prohlédl ještě jednou tu krásu na obloze, opíraje se o dřevěný rám.

„Miau!“ plácl Taehyun znenadání, protože jeho skvělý otec ho opravdu naučil, jak dělá kočka.

A když loď zastavila úplně, polil mne pocit úlevy po celém těle a všechen marný stres, který se schovával za temným rohem byl pryč, zmizel. Nic se nestalo, nikdo neměl zdravotní potíže. Když jsem nohama dopadl na ten nyní již pomalu nastudlý písek, málem se mi vrátila moje dětinskost hodit ty smítka všem do vlasů, ale pro mé bezpečí jsem ten pud zadržel stranou.

„Nejsou tady domorodci?“ zhrozil jsem se.

„Doufej...“ potutleně se usmál Taehyung a probourával se tím pískem do porostlejšího lesa tropických stromů. Kolem nás byly další veliké pevniny ostrova. Služebné, guvernér a všichni tito poddaní či vícevýznamní šli s námi. Tento nepojmenovaný ostrov vlastně nebyl tak úplně opuštěn, byly tady malé pozvednuté domky se schody, napůl z bambusu a ze dřeva, což vypadalo vtipně, ale exoticky. Stále jsem si myslel, že jeho výsost si potrpí na větším luxusu, ale tady asi nic lepšího najít nejde. Interiér se skládal z prostých postelí, načež Taehyung společně s TaeTaem mírně pokrčili nos na znak, že se jim to nelíbí.

Nebylo ani potřeba nic vybalovat, kvůli nedostatku skříní. Jen jsme si to nejistě prohlédli a šli ven, kde se tyčil menší stolek, kdo ví, z jakého materiálu.

„Kdo dřív přijde, ten dřív pojmenovává!“ Taehyung vytahl z kapsy mapu světa s označením, kde právě jsme.

„Princi, jak to tedy hodláte pojmenovati“? zeptal se guvernér nejistě. Taehyung se podíval do mapy, na mne a zase do mapy, než opět prohodil potichu to své slavné slovo: „Heuréka.“

Něco pod ty ostrovy zapsal úhledným písmem, hrdě na svůj výtvor pohleděl a pronesl:

„Dámy a pánové, představuji vám jedny z nejvýznamnějších ostrovů na této planetě, představuji vám Cookovy ostrovy,“ mrkl na mne.

~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥