Taehyung on ice - Vkook

❦Speciál❦

VAROVÁNÍ: PŘESLAZENÁ BLBOST, PŘIPRAVTE SI INZULÍNY. :')

Po ukrutnému teplu slunce, kdy květy rostly do barevné rozmanitosti všude okolo a lesní zvířata se nejistě ukazovala v dohledu po dlouhém spánku, přišla do království opět studená zima, nechávající všem červené tváře a studené prsty. Květy už zdaleka nebyly tak barevné, pomalu se vytrácely, když na ně dopadal bílý sníh, zvířata už dávno spala ve skrýších. To ale Jungkooka neodradilo od pobíhání v zasněžené zahradě. Od té doby co ji nechal Taehyung na jaře vybudovat za pomoci zkušených matematiků a zahradníků, netráví jeho drahocenný čas nikde jinde, než tady. I kdyby na něj dopadaly zlatavé listy podzimu, bílý prach zimy, narůžovělé lístky jara nebo hořící slunce léta, vždy tomuto místu věnuje alespoň pár chvil. Všude vedly zelené listy, které vytvářely půvabné útvary a kolem nich cestička, aby se mohl procházet a přemýšlet.  V samotném středu zahrady byla fontána, která byla momentálně celá zamrzlá, lavičky kolem ní pokryty sněhem. Taehyung ho takto rád pozoroval, ať už z okna nebo po jeho boku. Teprve po roce poznal pravou stránku Jungkooka, tedy, ne že by se před ním jeho manžel přetvařoval, jen se snažil svou uzdu dětinskosti držet pozadu více, až ji nakonec vypustil úplně. Když se takto procházeli, dokázal si povšimnout, jak nedával najevo pocit jakéhokoliv činu, který by dospělý šlechtic dělat neměl. Měl v sobě stále ukryté své malé já, nevědomky někdy kopíroval věci, které udělal Taehyung. Taehyung se tváří vážně, je potřeba se tak tvářit taky, Taehyung se pokloní, je potřeba se poklonit také, aby se neřeklo. Taehyung vyskočí z okna, v tomto případě je potřeba zachovat klid, aby mladší neskočil za ním, jelikož to přece Tae udělal také.

A jak už se psalo, jeho dětinská stránka se z něho vyvíjela každý den. Tímto pokročili z cupitání po zahradě nadšeným hopsáním a popichováním, jak je Taehyung vlastně nudný. Taemu to připomínalo ty chvíle, kdy si ho přivezl na jejich sídlo poprvé a Jungkook vyhlásil válku v koulování. Dokonce i malý Taehyun byl z něho po chvilkách zmatený a na dítě nedělal takové velké akce jako jeho maminka, což překvapovalo i Taehyunga. Vždy když se něco takového přihodilo a Taetae měl ve tváři zmatenost co se kolem něj děje, Tae ho chytil za jeho malou ručku a uklidnil slovy, že maminka je jen sama sebou a možná že jí někdy něco přelétne přes hlavu. Nejspíše takové smíchané emoce nikdo moc nepobírá, jednou je smutný, jednou naštvaný, jednou se chová dospěle, jednou jako dítě, koneckonců byl to Jungkook, ten zářil všemi barvami nejvíce. 

Zrovna seděli v oné osudné zahradě. Tedy spíše Tae seděl, jeho manžel pobíhal s Taehyunem sem a tam, na tváři mu pohrávající králičí úsměv. Přehrával si v hlavě všechny prožité momenty s Jungkookem. Zrovna dnes, akorát před rokem by byl celý nervózní  a nesvůj kvůli Jungkookovi, kterého by za pár chvil potkal. A dnes spokojeně sedí, naprosto promrzlý na kost, ale šťastný, mezitím co kolem něho ti dva pobíhají. Jungkook nevěděl nebo snad nevěnoval pozornost jak výjimečný dnešek byl. To Taehyunga vyvedlo z míry, jelikož Kook  je ten, který se naštve, když je nějaké významné datum a neoslavují to. Nepromluví s ním dva dny, poté přicupitá k němu, jako kdyby neexistoval důvod, proč byl tenkrát naštvaný a ukazuje svou přítulnou stránku. Stále si plně neuvědomoval, jak mohl mít na něj takové štěstí. Jungkook bral už od začátku svůj osud a věděl, že s tím nic nenadělá. Proto se nesnažil nikdy od svého manžela stranit nebo ho nenávidět. To by nastalo jen v momentě, kdyby se k němu choval jako ke kusu hadru, ale naštěstí se to nikdy nestalo. Taehyung to s ním má těžké, je někdy tak tvrdohlavý a tím, že už se znají delší dobu si na něj dovoluje věci, které by si na nikoho jiného nedovolil, je zbytečně drzý a někdy nad Taeho slovy dokonce protočí očima. I tak ho stále miluje za to, co všechno mu dal.