Taehyung on ice - Vkook

10.

„Chci mít všude květiny, nejlépe červené, žluté a oranžové.“ Chodil po místnosti Taehyung a měl zase svou stránku vychovaného prince.

„Tae, nemyslím si že se to bude hodi-..“ 

„Pššt, bude to perfektní.“  Položil mi ukazováček před pusu. „Ne! Dejte to více doprava! To je zase moc! Trošku doleva....“ Myslím, že poddaní toho měli plné zuby, neustálé komandování kam patří tohle a kam tohle. 

„Fajn, to by šlo. Zařiďte ať jsou ty květiny živé, žádné umělé nechci. Udělejte to tak, ať do svatby nezvadnou.“ Já si jen potichu sedl na jednu ze židlí, která ve velké prostroné místnosti byla a zapisoval si do deníčku jeho změny nálad. Ano, svůj plán jsem uskutečnil.

Píšu si tam každou maličkost kterou udělá. Musí to být asi vtipné a jestli na to někdy přijde, nejspíš mě zabije.

„Jungkooku! Co na to říkáš?“ Otočil se na mne. „Že bychom měli místo červených, žlutých a oranžových květin dát bílé.“

„Hmm.. Ne. Červená žlutá a oranžová se hodí víc.“ Jen jsem přikývl, nechci žádné hádky, protože by to dopadlo stejně jako předtím. I když jsem vyhrál.

Do místnosti vešla zlatovláska s růžovými tvářičkami. Hyo..

„Ahoj Taehyungu! Copak to děláš?“ Přišla k němu a pozorovala služebnictvo. „Připravujeme dekorace na svatbu.“  Nevěnoval jí jediný pohled, kvůli tomu, jak moc byl zažraný do sledování co poddaní dělají.

„Máš tady Jungkooka?“

„Sedí na té židli, není možné aby jsi ho přehlédla.“ Otočila se směrem ke mne „Ahh! Sušenko!“ Rozběhla se. Zaklapl jsem deník a pozoroval ji jak utíká s úsměvem na tváři. Bez ostychu mi sedla do klína a chvilku pozorovala co to držím v ruce. „Co to píšeš?“ „Nic, jen si zapisuji malé záležitosti.“ Přimhouřila oči, je nebezpečnější než si kdo myslí, dokáže každého skvěle prokouknout.

„A smím vědět co jsou ty malé záležitosti zač?“

„Radši ne.“ Zakroutil jsem hlavou.

„Sám víš, že na to jednou přijdu sama.“

„Ty mrško malá,“ zasmál jsem se.

„To by pro dnešek stačilo, zítra budeme pokračovat.“ Prohlásil Tae a otočil se směrem k nám. „Hyo, kde máš rodiče?“

„Co já vím, je mi to jedno.“ Odpověděla s nezájmem. „Proč se ptáš?“

„Pořád tady chodíš jako sirotek.“ Pousmál se.

„Mně to nevadí a rodičům asi také ne, vždyť jsem ti říkala jak umím vysát energii. Myslím, že bych mohla být profesionální upír.“

„Hmm... A nenudíš se tu?

„Na nudu jsem taky zvyklá, ale kdyby jste chtěli něco podniknout, jsem vždy pro.“ Udělala ďábelský pohled.

~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Dnešní kapitola je o ničem.. Myslím že to asi trochu uspěchám aby byla svatba... ಠ_ಠಠ_ಠ

Díky za podporu ( ˘ ³˘)♥