Taehyung on ice - Vkook

98.

„Máme všechno?“ ptal se pro jistotu Taehyung. Pokrčil jsem rameny na znamení, že absolutně nevím. Ony to totiž mají tentokrát na starosti služebné, né já. Udělal na mne jeho typický pohled, jestli to myslím vážně.

„Nevíš?“ zeptal se pro jistotu znovu. Zakroutil jsem hlavou. Vypadal, že je ze mne trošku zmatený. Radši nastoupil na loď a zamumlal si, že kdybychom něco zapomněli, koupí to znovu. Jako vždy. Byl jsem mírně překvapen, jelikož jsem očekával nesouhlasný pohled nebo že na mne začne nadávat, jak si to mohu dovolit. Kupodivu nic takového se neodehrálo. Dal si ruce do kapes od jeho snědých kalhot a spokojeně vykračoval po palubě. Já s příslibem, že se nebudu koukati dolů to také nějak zvládl a pozoroval, jak služebné táhnou všechny naše věci přes ten uzoučký můstek a jedna táhne Taehyuna, kterého jsem si vzal, když už byli na palubě. Cumlal dudlík naplněn medem a tvářil se pohledem typu: „Díkybože že už jedeme domů, do mé postele.“

Spadl jsem do postele a hlasitě zamžoural 

„Umřu.“

„Neumírej, jsi mladý,“ vyhrnul mi kus látky a odhalil břicho, na které dal malý motýlí polibek. Ošil jsem se.

„Taehyungie, to šimrá!“ svíjel jsem se, když nepřestával. Nakonec jsem ho pokopal, jelikož to moc lechtalo a já nemám rád lechtání. S hravým úsměvem mi stáhl látku zpět na své místo a naklonil se nade mne. Chvilku jsme navazovali oční kontakt a koukali na sebe, až promluvil.

„Jsem nervózní,“ vydechl a uhnul pohledem.

„Korunovace?“ Přikývl. Jemně jsem pozvedl koutky nahoru. Hezké, když se bojí a je nervózní, málokdy ho takto vidím. Má velmi zvláštní povahu, někdy se v něm nevyznám ani já.

„Bude to v pořádku, nasadí ti korunu, dají ti žezlo, jablko a půjdeš pryč na hostinu.“

„A potom ty starosti...“ Přitáhl jsem si ho k sobě blíže a políbil ho.

„Třeba bych ti s tím mohl pomoct?“ zeptal jsem se nejistě. Usmíval se na mne jako měsíček na hnoji.

„Kdo by trávil čas s Taetaem? Nevím, jestli bys to zvládal, přece jen, jsi taková moje šlechtična,“ zasmál se. Jemně jsem ho bouchnul do hrudi pěstičkou. Chtěl jsem něco namítnout, ale Taehyun se rozplakal.

~~

„Pššt, už je to dobré.“ Leželi jsme v posteli a utěšovali ho. Byla pozdní noc, byli jsme na cestě domů, Taehyun stále brečel a my nevyspaní ho uklidňovali.

„Koukej, králíček.“ Věnoval mu jeden pohled, avšak se rozplakal ještě více. Byli jsme frustrovaní. Dali jsme mu najíst, napít, pochovali ho, pusinkovali, ukazovali plyšáčky. Dudlík vyplivl s ještě větší agresí.

„Není nemocný?“ Taehyung mi věnoval zděšený pohled a vykulil oči.

„Nepřivolávej to, nemůže být nemocný.“

„A kdybys mu zazpíval?“ Koukl jsem na něj s prosíkem v očích.

„Neumím zpívat.“

„Jestli se chceš kvalitně vyspat tak nemel blbosti a zazpívej mu.“ Šlo vidět, že se mu do toho nechce, ale na druhou stranu už nemohl poslouchat ten jekot. Nadechl se.

eoneu nal darege
gilgogin pyeonjireul sseosseo
neoboda hwanhajin anchiman
jageun chotbureul kyeosseo

eoseureumhan gongwone
noraehaneun ireummoreul sae
Where are you
Oh you

wae ulgo itneunji
yeogin nawa neo ppuninde
Me and you
Oh you

Pláč ustál. Taehyunovi se zavíraly oči a usínal v Taeho náruči. I já jsem usínal, jelikož jeho hlas je stvořen na ukolébavky.

„Necháme ho spát u nás, ať se zklidní,“ zamumlal jsem v polospánku. Zhasl jsem svíčku a ponořil se do spánku.

~~~~~~~~~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Konečně jsem něco sesmolila, ach ach. Pardon za dlouhé čekání.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥