Taehyung on ice - Vkook

108.

Ležel jsem v posteli a nepřítomně koukal do stropu, jelikož to byla jediná zábava, kterou jsem tady mohl dělat. Trčím tu už asi několik hodin, osamělost mě svírá, ale snažím se ten pocit potlačit někam dál. Yeontan si v poklidu spal a tiše oddychoval, alespoň někdo. Nevěděl jsem, kolik je hodin, závěsy jsem měl zastřené takže vládlo šero, žádné světlo sem nepronikalo. Nejspíše už byla tma, jelikož je zimní období a noc je delší. Zámek zachrastil, dveře se otevřely a já pohotově zvedl hlavu, kdo se sem uráčil přijít... No kdo asi. Musí být zkrátka všude. S otráveným povzdechem jsem hlavu sklopil a s nezájmem pozoroval ten bílý strop dále, jako kdybych čekal, až změní barvu. Ve skutečnosti jsem moc dobře vnímal jeho přítomnost, že je tady se mnou a ač jsem se to snažil ignorovat, nevyšlo to. Nechtěl by radši vypadnout pryč?  Ten vzduch tady nějak houstne a svírá se.  Ani nevím co dělal, poslouchal jsem jen jeho kroky , pohled zabodávaje do jednoho místa stále dokola. Udělal ale další čin, kterým si to u mne zavařil úplně. Sáhl na mne. Jak se vůbec opovažuje po tom všem na mne ještě sahat? Můj vztek byl zpět. Teď jsem neviděl bílý strop, nýbrž jeho obličej blízko toho mého. Jestli s tím do pěti sekund nepřestane, ublížím mu. 

„Ggukie..." zašeptal  a palcem mne hladil po líci, mezitím co jsem na něj hleděl s opovržením. 

„Nech mne," jízlivě jsem pověděl, snažíc se od něj odtáhnout, ale měl moc velký stisk a přidržel si mě druhou rukou za bok. 

„Prosím," smutně pravil. On poprosil?  Tohle mu dám pěkně vyžrat, jen ať prosí dál. 

„Řekl jsem, ať mne necháš!" hlasitě jsem ho okřikl, až jsem mu dal málem facku, ale kdybych to udělal, nejspíše by mne zabil a já si nechtěl zadělávat na problém. Překvapeně na mne hleděl a pomalu si v hlavě přehrával, jestli jsem to opravdu udělal nebo ne. Zřejmě ano. Mračil jsem se na něj, abych mu opravdu dokázal že nechci, aby na mne sahal. Nejspíše se naštval, jelikož  jeho přemítání v hlavě nejspíše skončilo a uvědomil si, že mu neodpustím vždy. Slezl ze mne  a nasupeně otevřel dveře, u kterých se zastavil a nezapomněl chladně dodat, že zítra je pohřeb. Potom hlasitě práskl, až se jeho plášť rozvinul do všech možných stran a zmizel. Skvělé. 

Zbytek večera jsem nepohodlně zaspal. Jednou jsem ucítil jak se postel mírně prohnula a jak si ode mne lehl co nejdál, možná dělal dobře, možná jsem však chtěl cítit jeho ruce kolem mých boků a jak mi spokojeně oddychuje do krku. Možná jsem byl až moc ostrý, ale zasloužím si svou svobodu... I když svobodný nejsem. 

~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥