Taehyung on ice - Vkook

2.

„Jungkookie!“ pojď si s námi hrát! Zavolala na mne moje starší sestra. I přesto kolik jí je,pořád se chová jako pětileté dítě.
Zrovna se koulovala s ostatními dětmi a její nos už byl zcela červený. Jen jsem pokroutil hlavou a přemýšlel. Už zítra.. Pomyslel jsem si... Ruce se mi klepaly,nevím jestli zimou a nebo strachem. Vše muselo být perfektní,protože pan neznámý a jeho rodina si asi velmi potrpí na luxus a preciznost.

„Jungkookie,chytej!“ Probral jsem se z mého přemýšlení do reality. Než jsem stačil jakkoliv zareagovat dostal jsem sněhovou koulí do mých už tak červených líček. Má sestra se začala smát a ostatní s ní. „Ale notak,přestaň furt zkoumat kdo je tvůj pan urozený a pojď se bavit,až se vdáš,takové blbosti nebudeš moct dělat.“ Tahala mě za ruku. „Tak fajn,“ protočil jsem oči.

Bylo tady hodně dětí a každý byl proti každému. Mnoho lidí si myslí,že na zámku není žádná zábava a vše je vážné,ale u nás to tak není. Naši rodiče se nás snaží vést k velmi dobré výchově, ale vždy když nás takto vidí,jen nad tím pokroutí hlavou jako já před chvílí a nechají nás.

„Sušenko dávej pozor!“ Tak tak jsem se vyhl letící střelbě a radši utekl někam ,kde nebudu tolik na očích a budu si moct udělat sněhové koule. A tady vidíte druhou stranu Jeona Jeongguka. Dětinskost.

Snažil jsem se jich rukou zpracovat co nejvíce,díkybohu za rukavice.. Pomyslel jsem si. Vzal jsem si dvě do ruky a utekl někam ,kde na všechny budu mít výhled a zároveň mě oni neuvidí.
Vybral jsem si místo za menším zasněženým keříkem a pozoroval co se děje kolem. „Jimin-ah! Letíí“ Zajásala drobná holčička a začala se smát když to Jimin schytal. Rozběhl jsem se k ní a trefil ji přímo do obličeje. Pomsta. „Jungkook-ah! To si odpykáš.“ Naštvala se a dupla zimními botičkami do sněhu. Běžel jsem zpět k mé. základně a posbíral další náboje. Ve středu už probíhala velká sněhová válka a každý teď připomínal sněhuláky.

Když jsem přiběhl náhle se má sestra strnule zastavila a upustila všechny své zásoby z rukou. „Služebnictvo...“ Řekla nasucho. To způsobilo,že se všichni začali rozutíkávat do svých pokojů. Pro vysvětlení,služebnictvo nemá rádo když jsme od sněhu a poté to nosíme do zámku,kde to musí uklízet. Od té doby co se vyhlásilo že tu pan dokonalý přijede je to ještě horší. Snažil jsem se vyhnout všem na chodbách a rychle vplul do mého pokoje. Teploučko.. Usmál jsem se pro sebe.

Najednou se ozval zvuk klepání. „Pane Jungkooku,měl byste si dát svou koupel a jít spát,už zítra přijede..“

~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.