Taehyung on ice - Vkook

103.

Když jsem se probudil, Taehyun byl na Taehyungovi natisklý a stále tiše oddechoval. Pousmál jsem se jak stejně ve spánku vypadali. Oba dva  pootevřená ústa. Nejvíce mne ale znepokojovalo, že byla stále noc a já moc dobře věděl, že už jen tak neusnu. Zachtělo se mi někam projít, nemyslel jsem projít se po zdejších hrůzostrašných chodbách za úsvitu měsíce, ani projít se kolem zámku, což by mi stejně nevyšlo, kvůli strážím. Sedl jsem si a pohled nasměroval na okno, jehož záclony byly zataženy a nevynikal z nich ani nejmenší pramen světla. Potichu jsem vstal a kousek odhrnul, čímž se mi dostal pohled na osvícené město tam dole... Nějak moc to tam žilo, určitě ne kvůli nám. Viděl jsem to tak pestře svítit poprvé, co tady žiji a pocit chtíče jít tam, mne zaplavil hned.

'Lidé tam dole jsou prolhaní, zbabělí a mohli by ti ublížit, nemám to zapotřebí.' Opakoval jsem si v mysli jeho slova a zvažoval.

Velmi dobrý vtip. Nezvažoval. Kdo by totiž u všech svatých poslouchal Taehyungovy stupidní rozkazy.

Se šibalským úsměvem jsem zatáhl záclony zpět a tichými krůčky se dostal do mého šatníku. Musel jsem být opatrný, těžko by se vysvětlovalo co dělám v tuto dobu u skříně. Vybírám si oblečení na odpoledne, jelikož mám deset dětí na krku a život zaneprázdněné šlechtičny je nad tvou ponižující úroveň, drahý. Ano, to by mohlo vyjít. Snažil jsem si vybrat něco, v čem bych vynikal jako oplzlý vesničan, který žmoulá kus obilí v puse, zkrátka vypadal jako chudý nebožtík. Myslíte si, že jsem to v tom přeplněném šatníku našel? Jistě, akorát v upgradované verzi. Nezbývalo nic jiného, než vzít to nejhorší, v překladu jedno z nejnádhernějších oblečení, protože nic jiného bych tady ani nenašel. Naštěstí jsem přes sebe hodil černý plášť, který se to pokoušel tak nějak zakrýt. Koukl jsem na ty dva, jestli se náhodou nevzbudili. Naštěstí spali pokojně dál. Modlil jsem se, aby se Taehyunovi za tu dobu nic nestalo ve spánku, jinak by bylo zle.

S opatrností jsem zavřel dveře tak, aby nezaskřípaly a vydaly co nejmenší zvuk. 'Teď teprve začíná boj,' pomyslel jsem si. Stráže číhaly všude, já ani neznal kudy chodí a kdy střídají pozice, já se chtěl totiž jen projít, ne udělat ďábelský plán. Jen to, že do toho města jdu je vlastně docela nezákonné. Ještě úplně sám. Poblíž naší ložnice jich bylo docela hodně, naštěstí měly zákaz chodit mezi těmi menšími chodbami, aby nevyrušovaly nikoho ze spánku, na těch hlavních jich bylo jako by se tam množily.

Proto jsem se to rozhodl vzít tajnou chodbou přes Taehyungovu pracovnu. Už jsem tu za tu dobu co tady žiji s ním vypozoroval. Má tam tajné schody, které vedou přímo k hlavním dveřím, kde je těch hlídajících potvor nejvíce. Otevřel jsem dveře a i po tmě na stole viděl velké hromady spisů a požadavků. Sakra... Pro nynější situaci jsem se na to vybodl, hledaje podlahové dveře, pod kterými budou schody. Jen tak náhodou jsem si všiml, že tady má můj starý portrét. Nevím kde ho probůh vzal, ale za tohle ho zabiju.

Hůře už to namalovat nemohli, kritizoval jsem mé mladé já. Zavrtěl jsem hlavou a konečně to našel. Použil jsem všechnu sílu, abych to otevřel. Ujistil jsem se, že tu po mne nic nezbylo a potom za sebou víko zavřel. Seběhávání po točitých schodech mi dělalo nahnáno, jelikož tu nebylo žádné světlo. Musel jsem sestupovat obzvláště pomalu, protože kdybych spadl, těžko by se to vysvětlovalo.

Zdálo se, že to nemá konec, dokud jsem nesestoupil poslední schod a před sebou uviděl malé dveře. Škvírkou jsem je pootevřel a uviděl další hlídací gorily ve zbroji. Byly úplně vyřízení, tím líp pro mne, jelikož už tak tak nezvládali udržovat pozornost. V levém rohu byly další dveře pro únik ven, také to bylo méně rizikovější. Počkal jsem si, až se přemístí někam jinam než tam, kam chci jít a co nejrychleji se rozběhl.

Nic se nestalo a já se bezpečně dostal ven.

Idioti, za tohle by je Taehyung popravil.

~~~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥