Taehyung on ice - Vkook

17.

Tak jste se dočkali ( ͡°( ͡° ͜ʖ( ͡° ͜ʖ ͡°)ʖ ͡°) ͡°) I přesto že jsem velmi perverzní člověk a dokážu ze všeho udělat prasárnu, je pro mě smut jedna velká výzva, kterou možná podělám, ale slibuju, že se budu snažit. ʕ•ᴥ•ʔ 

V tichosti jsme jeli ve zlatém kočáře poháněným koňmi, za nímž jel další kočár v němž byla má rodina, která bydlí se mnou v paláci. Tedy, již brzy už s nimi bydlet nebudu. 

Po všech těch přemlouváních strýčků a tětiček, že je čas hostinu ukončit, dostali rozum a ještě jednou nám popřáli ať se nám v životě daří. 

Cestou k nám domů byl ještě některý lid vzhůru a mával nám, dokonce i malé děti, které by v tuto hříšnou hodinu měly být dávno v postelích a spokojeně oddychovat. 

Po chvilce kočár zastavil a poddaní nám podrželi dveře. Vystoupili jsme a mne se už teď začaly klepat nohy samou nervózitou. Taehyung mne chytl za ruku a šel společně s mou rodinou do paláce. „Užijte si poslední noc v paláci, hlavně ty Jungkooku a né moc nahlas, děti potřebují spát," pokárala mne matka a já se mohl jít oficiálně zahrabat pod zem. 

Tae mne zatáhl za ruku, čímž mi dal znamení, že musíme jít, ale já nechtěl. Chtěl jsem tam jen tak stát jako solný sloup a nic jiného nedělat. Otočil se a s povzdychem vycítil, že se asi nechystám v brzké době nějak pohnout, nýbrž někam jít. Proto mne vzal pod nohama a vyhoupl si mne do své náruče, v tuto chvíli byly mé ruce zajímavější než cokoliv jiného na tomto světě a cesta kterou jsme šli mi přišla až moc krátká, kratší než předtím. 

Přišli jsme k mému pokoji a on otevřel dveře. Proč musím mít pokoj tak blízko? Pomyslil jsem si. Posadil mne na postel a klekl si ke mne. Vzájemně jsme si koukali do očí. Já v nich měl jen jedinou emoci a to byl strach, strach z toho co mi udělá nebo co se bude dít. On v nich měl soucit a snad i chtíč? 

Natáhl se ke mne tak, že jsme měli v momentální chvíli obličeje blízko sebe a já cítil jeho teplý dech. Spojil své dva hebké polštářky chutnajíc po jahodách s těmi mými a začal s nimi pomalu pohybovat. Líbal mne s lehkostí, jako kdybych byl porcelánová panenka. Po chvilce mi začal jazkem přejíždět po zubech, čímž mi dal znamení, že by se chtěl dostat dál, než jen k nevinnému líbání. S potěšením jsem mu vyšel vstříc a nechal ho, ať  mi  svým jazykem prozkoumáva má ústa. Přišlo mi to, jako bychom se líbali jen malou chvíli, ale opak je pravdou. Začal mne něžně pokládat na postel, přičemž mi stále plenil ústa, až se z něžného líbání stalo dravé se špetkou chtíče. Pomalu mi sundával vrchní oblečení a piplal se s malýma knoflíčkama, až ho to po chvilce přestalo bavit a rozhodl se to roztrhnout s vědomím, že to stálo pěknou řadu peněz. „Taehyungu..." Vzdychl jsem obavami. „Takových ti můžu koupit hodně, nemusíš se obávat," naposledy mne políbil a odtáhl se, aby si mohl prohlédnout mé ploché bříško. 

 Nikdy jsem neměl postavu,s kterou bych se mohl chlubit, protože jsem neměl žádné svaly, mé tělo připomínalo spíše tělo mladého děvčete. Tae měl zatajený dech a neustále si kousal do rtu. Zakryl jsem si oči a pomalu začal rudnout. „Jungkookie, ani nevíš, jak moc jsi krásný," odtáhl mi ruce z mých oči a usmál se na mne. Poté se sklonil a začal obdarovávat můj krk znaménky lásky, přičemž do něj někdy slabounce kousl. Snažil jsem se nevzdychat a zadržovat to v sobě. „Chci tě slyšet, zlatíčko, nezadržuj to," polibky přešel až k mé hrudi, kde mi začal mnout jednu bradavku, to už jsem nevydržel a začal sténat na celé kolo. Tohle všechno zažívám zcela poprvé, takže jsem velmi citlivý a tyto pocity vášně neznám. Opět začal sjíždět níž k mému bříšku, na které se nemohl vynadívat. Začal dělat ty samé znaménka a jestli mne takhle zítra uvidí má rodina, upřímně nevím co na to řeknou. „T-Taehyungu, jsi ještě celý oblečený-"  „Chceš abych se svlékl Kookie?" Stydlivě jsem přikývl.