Taehyung on ice - Vkook

80.

Od té doby je vše poklidné. Nikdo nepláče, nekřičí ani nebojuje. Taehyun opravdu vyrostl, brzy totiž oslaví jeden rok, takže se učí chodit. Všechny jeho pokusy skončily pádem, ale hlavní je, že se snaží a spolupracuje. Seděl jsem s ním na bílém huňatém koberečku, držíc ho za boky, aby stál na všech dvou a nezhroutil se. Tae pořád nad něčím bádal a mračil se na papír. Blik, cvak, příjem.

„Heuréka!“ zvolal Taehyung příliš nadšeně, když objevil něco na starodávné mapě.

„Heu- co?“ zakroutil jsem nechápavě hlavou, nad neznámým slovem.

„Heuréka drahoušku, heuréka. Konečně jsem to místo našel!“

„Prosím?“ ptal jsem se jako neznalec.

„Ty neznámě zakreslené ostrovy. Naposledy tam byli Španělé v roce 1606....“ odmlčel se.

„A to znamená?“

„Že se tam vydáme.“ koukal jsem se na něj, jako by se zbláznil.

„Přeskočilo ti úplně?“

„Vůbec ne, pojedeme lodí tři- čtyři dny, kolem Austrálie.“

„Já to myslím vážně, úplně ses zbláznil... Kolem Austrálie? Panebože,“ mnul jsem si čelo.

„Hm, tak to pojmeme jinak. Ber to jako naše líbánky, ty jsme neměli, je to tak?“ otočil se na mne a sladce se usmál na Taetaeho, který radši spadl na zadek, protože už se mu nechtělo stát.

„Já nevím... Co to budou za líbánky, když budeme mít s sebou Taehyuna?“

„Budou hlídat služebné, o to se postarám, přijimáš?“ popošel blíže a nastavil mi jeho malíček, abych mu potvrdil slib. Mám, nemám? Prozkoumám svět, ale nechci, aby se nám něco stalo. Co kdybychom dostali chřipku? Ta se léčí velmi těžko, dá se na ni umřít. Já a mé katastrofické scénáře.

„Prozkoumáme něco nového zlatíčko, copak bys to nechtěl?“ těkal očima po mém obličeji v nebezpečné blízkosti.

„Je to moc nebezpečné,“ přitáhl jsem si Taehyuna blíže a sklopil hlavu.

„Tedy nebezpečné...“ s uchechtnutím se odtáhl a popošel dále, přímě se koukajíc z okna na pochmurné počasí. Vysmíval se mi. „Kdybych já měl dělat věci, které nejsou nebezpečné, nedělal bych nic,“  stál s rukama za zády. Když viděl, že se k ničemu nemám, rozhodl sám.

„Neodpovíš?“ sykl. Nedokázal jsem nic říci, cokoliv bych teď vypustil by bylo pravděpodobně pohoršující vůči němu.

”Dobrá tedy, jak chceš...“ nadechl se, pořád koukající na oblohu tam venku. „Odjíždíme za dva dny, sbal si vše potřebné,“ hluboce pravil, věnoval mi ošklivý pohled a zabouchl hlasitě dveřmi, až se i Taetae polekal. Naposledy jsem přes stěny slyšel jak jeho hlubokým hlasem svolává guvernéra, služebné a všechny, díky kterým se vypravíme na plavbu.

Rozplakal jsem se, protože i přes mé obavy to vzal jako samozřejmost.

A taky proto, že jsem měl špatný pocit.

Ze všeho.

~~~~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥