Taehyung on ice - Vkook

52.

Bylo by až moc jednoduché, kdybych to popsal jako večer plný zábavy, popíjení a mluvení. Totiž, ona to nebyla úplně pravda. To že se nakonec Taehyung pohádal se svým bratrancem kvůli tomu kdo má majetek vyšší ceny, větší prostranství a čí dítě bude úspěšnější, tu dopodrobna popisovati nebudu. Snad jen to, že se mi líbilo jak vrčel. Za což umírám menším studem.

Udělalo se mi obzvláště nevolno, když na stůl položily služebné  propečené maso s politou omáčkou, jenž pomalu tekla dolů a rozprostírala se po celém talíři. Nebylo by to ani přinejmenším odporné, kdyby to bylo normální maso. Respektive, po mém zkoumání zlatým příborem jsem vevnitř uviděl naprosto nechutné vnitřnosti něčeho neznámého. Vypadalo to jako mozek.

Všichni bez dutání jedli. I ti nejmenší, kteří to tajně jedli rukama, protože obtížnost příborů pro ně byl zapeklitý oříšek. Porozhlédl jsem se. Všem to očividně chutnalo. Říká se, nesuď knihu podle obalu. Tím pádem já nebudu soudit jídlo podle toho jak vypadá.

Nerad jsem se do toho pouštěl, linulo se to jako žížala. (Dobrou chuť ͡° ͜ʖ ͡°)
Polkl jsem a nabral si kousek na vidličku. Naštěstí v tom nebylo nic, co by prokazovalo známku života. Namířil jsem si vidličku před obličej a chvilku váhal. Vydechl jsem přebytečný vzduch a se zavřenýma očima si sousto strčil do úst.

Mazlavá a hořká chuť... Mé první pomyšlení, když jsem v ústech poprvé ucítil pachuť.  Bylo to nechutné, neslušně řečeno přímo odporné. Žmoulal jsem to v ústech a cítil, že se mi pomalu ale jistě zvedá žaludek. Potřeboval jsem to co nejrychleji vyplivnout a vyzvracet jídlo, jenž jsem jedl pár hodin předtím. Panika- ta se mě v nynější situaci zmocňovala nejvíce. Nemohl jsem to hodit tady, to bylo ta nejhorší věc kterou bych mohl udělat. Zuby jsem zkousl další kus teď už naprosto rozemletého masa. Křupalo to.

Bylo toho na mne moc. Nehledě na to kde mají koupelnu jsem odtud musel rychle utéci. S hlasitým zavrzáním židle jsem si držel ruku při ústech a v námaze aspoň složil jednu normální omluvu.

„Omluvte mne,“ rozutíkal jsem se pryč. Možná jsem nemohl běhat nebo dělat prudké pohyby, ale byla to jediná věc jak zmizet.

Všichni se museli nejspíše koukat jako blázni. S prasknutím jsem otevřel dveře a běžel neznámým směrem.

Nevěděl jsem, kde se nacházím.

Nejspíše jsem se ztratil.

~~~~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥