Taehyung on ice - Vkook

91.

„Princi, srdečně se omlouvám, ale tohle bohužel nejd-“ umlčel guvernéra Tae.

„Hodlejte to tam napsat nebo vás nechám popravit.“ Všichni se očividně lekli, takže udělali tak, jak Taehyung řekl. On totiž svá slova myslel vážně.

„A teď nás omluvte, náš malý princ se potřebuje vyspat do krásy.“ I před služebnictvem se vychloubal Taehyunem a mnou také. Byl zkrátka pyšný, že nás má, taktéž to projevoval silně najevo. Proto popadl Taetaeho do jedné ruky, druhou si mne přitáhl k sobě a obtočil ji majetnicky kolem mého boku.

Dál už se nikdo z nás nezajímal co tam dělají. Možná, že to také zabalili a šli spát do těch bambusových přístřešků. Stále nad tím ti dva ohrnovali nosy, Taehyun si na ty provizorní postele nechtěl lehnout, neobešlo se to bez pláče. A já se s Taehyungem musel nacpat jen do jedné chudé postele, jelikož on beze mne spát nebude. Hlavně že při hádce spal sám...

Nějak jsme usli namáčknutí na sobě, ale to nám nevadilo, jelikož normálně nemáme nejmenší postel, ale i tak se na sebe cpeme jako klíšťata.

Další den jsem nechali toho ďáblíka s úctou u služebných, jelikož tohle jsou líbánky na oficiálně pojmenovaném ostrově po mně a já si je hodlám užít. Mnoho lidí by si asi říkalo, jak s ním mohu stále denodenně býti po boku a nezešílet. Za prvé, je to má povinnost a ostatní šlechtičny to nemají jinak. Za druhé, v poslední době je také jako můj nejlepší kamarád, takže se s ním i dokáží bavit celý den, dozvídat se o něm více. Nevadí mi to ani v nejmenším. Jsem na něm docela závislý. Procházeli jsme se po pláži a služebnictvo nás bedlivě pozorovalo. Vždy tady bude někdo, kdo mne bude muset hlídat i když si to nepřeji.

„Pověz mi něco o svém dětství.“

„Vždyť už jsem ti říkal, že to nebylo nic zajímavého.“ Více jsem se zahákl do jeho ruky.

„Ani jedna zajímavá věc?“

„Hmm... Měnili mi plenky.“ Plácl jsem se do čela.

„To mně také, Taehyunovi taky mění. Velmi zajímavé,“ pronesl jsem ironicky.

„Také si myslím.“ Radši jsme ztichli oba dva.

„A v randění?“ nadhodil jsem po pár minutách. „Byl jsi někdy zamilovaný bez nuceného sňatku?“

„Možná...“ sklopil pohled.

~~~~~~~~~~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

I přes kratinkou pauzu jsem něco sesmolila, protože tahle kniha je prostě má srdcovka na uklidňující večery, nic strašlivého se v ní neděje a to na ni tak miluji. :D Možná proto to také jednou opláču, až s tím skončím.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥