Taehyung on ice - Vkook

57.

Naše ráno tady snad nemusím vykládat celé. Všude byl zmatek z toho jak všichni odjížděli domů a nepomáhaly tomu ani pobíhající tvorečkové. Co mi přišlo ale obzvlášť divné bylo to, že se na mne všichni koukali s podivuhodným výrazem. Ptal jsem se Taehyunga proč na mne tak divně civí, ale ten jenom pokrčil ret a mykl rameny, což vypadalo velmi rozkošně a komicky zároveň. Měl jsem chuť ho zlíbat k smrti, ale své pudy jsem zahnal stranou.

Loučení bylo trošku napjaté, jelikož bratranec vyhrožoval, že jejich dítě bude stejně úspěšnější než to naše. Já nad tím jen kroutil hlavou, jak může být někdo tak hloupý, za to Tae byl ještě hloupější soutěživec, jenž mu výzvu přijal dávno tehdy u stolu. Sám jsem mu dával dětské pěstičky do jeho hrudi a u toho nadával, proč to vůbec přijímal. S těmi malými tvorečky to bylo horší. Začaly se sápat po Taehyungovi a jedno z nich se dokonce obmotalo kolem jeho nohy, takže musel kulhat, dokud se mu sestra neomluvila za to, že to je hrozný darebák, jenž musí pořád všechno ničit a všechny otravovat. Po mně nezapomněla mrknout a ukázat mi zvednutý palec nahoru. Co to mělo znamenat?

Cesta také nebyla nijak záživná, tu už jsem několikrát popisoval. Moc to drncalo.

S hlasitým výdechem jsem zády spadl na postel a se slovy: „Konečně doma,“ spokojeně zavrněl.

„Jungkooku kolikrát ti mám říkat ať neběháš, nepadáš a neděláš prudké pohyby?“ začal mi to vyjmenovávat a u toho si to počítal provokativně na prstech.

„Dobře, dobře mami...“ nezapomněl jsem přidat své znuděné protočení očí.

„Prosím řekni mi, že už nikam nepojedeme.“

„Nikam nepojedeme.“

„To říkáš proto, abys mne uklidnil?“ pozvedl jsem obočí a on to po mne zopakoval. Provokatér... Nejspíše mne bude provokovat do konce mého života.

„Ne, říkám to proto, že jsi ty chtěl, abych to řekl.“

„Taehyungu přestaň nebo budeš mít celibát i po porodu,“ se špetkou ironie jsem mu pohrozil. Moc dobře věděl, že tak dlouho by to už nevydržel.

„To bys neudělal!“ uraženě na mne pohlédl.

„Tak to mne asi moc dobře neznáš,“ sklonil se nademnou a já si ho přitáhl ještě blíž jeho bílou kravatou.

„Jsem tvůj manžel. Já tě znám nejlépe,“ vytasil jeho arogantní úsměv. 

„Hloupost...“ přitáhl jsem si ho ještě blíž, až se naše nosy dotýkaly.

„Já se znám nejlépe.“

~~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥