Taehyung on ice - Vkook

110.

Nejhorší zážitek z pohřbu? To hnusně linoucí se maso. Myslel jsem, že už to nikdy v životě neuvidím, ale stalo se. Málem jsem se z toho zase pozvracel, naštěstí jsem to udržel v sobě. Taehyung mi to rychle vzal, jelikož ví, jak to nenávidím a jak to kdysi dopadlo. Za to jsem mu musel poděkovat, ať jsem chtěl nebo ne. Možná že byl vnitřně překvapen, ačkoliv navenek nic nedával najevo. Stále by mne zajímalo, co v tom je a proč to všem tolik chutná.

Když jsme přijeli zpět, automaticky jsem šel do ložnice, kde jsem si poté hrál s Taehyunem, jelikož jsem ho v poslední době zanedbával, za což jsem se ohromně styděl. Jako matka jsem pohořel docela brzy. Dej si sto facek, Jungkooku. Pořád se chtěl objímat a ukazoval mi jeho hračky, načež jsem se jen smutně pousmál. Voněl jako Taehyung a měl úplně stejnou pihu na nose jako on. Ještě bych si ho dokázal tak dlouho prohlížet, dokud se zase něco nevyvedlo. Někdo zaklepal a proto jsem dal povolení ke vstupu.

„Vaše veličenstvo," poklonila se služebná „Musíte se okamžitě dostavit do hlavního sálu." Měl jsem znepokojený výraz, co se zase stalo. Vzal jsem Taehyuna s sebou, jelikož ho tu nebudu nechávat s chůvou. Ne po tom všem. Chtěl jsem ho vzít do náruče, ale odmítal a za každou cenu musel jít po svých, přičemž jsem ho držel za ruku. Zrovna teď jsem nechtěl, aby šel sám, kdo ví, co se tam děje. Teprve před nedávnem se pomalu naučil jak se chodí a proto mu to tak dlouho trvalo.

To jsem si jen myslel....

Jelikož mi utekl i když jsem ho držel za ruku. Rozutíkal se směrem ke schodům a já měl hrůzu v očích. Kde se naučil běhat a proč utíká tak rychle? Mezitím se smál, jako kdyby si se mnou hrál. Rozutíkal jsem se za ním, zatímco už stál u schodů a chystal se jít po čtyřech dolů, naštěstí jsem ho tak tak zachytil a pohotově vzal do náruče. Stále se smál, jen jsem nad ním kroutil hlavou a pohrozil mu, že tohle se nedělá. Sešel jsem schody. Uviděl jsem Taehyunga jak něco horlivě řeší s nějakými neznámými lidmi, zdálo se mi to nebo jsem uviděl i Hyo s Jiminem?

„Drahý," povzdychl si úlevně, když mne uviděl s Taehyunem. Nad tím oslovením jsem se zašklebil. Nevěděl jsem, že už jsme na tom tak dobře. Nejsme.

„Co se děje?!" podíval jsem se chladně do očí tomu cizinci.

„Omluvte mne, jsem poddaný od princů Kima Namjoona a Kima Seokjina, mám vám vyřídit důležitý vzkaz," poklonil se.

„Mluvte," pověděl jsem rázně.

„Chtějí vám nechat na starost princeznu Kim Hyomi a prince Parka Jimina." Převrhl se mi žaludek. Nedokáží se postarat o jedno a dostanu dva další?

„Proč? Pokud vím, tak Jimin není jejich syn," přemáhala se mne panika.

„Mají teď velké rodinné problémy společně s vašimi rodiči, kvůli tomu tady jsou." Teprve teď jsem si ho stačil pořádně prohlédnout. Pohublý, mohlo mu být tak čtyřicet. Na hlavě už se mu objevovaly šediny mezi hnědými vlasy, ale vše to zakrýval hnědý klobouk s pírkem na boku. Stále byl pokloněn ze slušnosti.

„A co chůvy?!" Zpevnil jsem stisk kolem Taehyuna.

„Všechny jsou pryč. Jedno dítě z vaší rodiny bylo otráveno za pomocí chůvy.... Je mi to líto." Odmlčeli jsme se všichni. Panebože.

„Taehyungu..." Měl jsem pocit, že asi zkolabuji. Rychle jsem nahmatal jeho ruku a křečovitě ho chytil, koukajíc se na jeden bod na podlaze. Frustrovaně si mnul kořen nosu.

„Pohlídáme je..." vypustil jsem z úst bez rozmyšlení. Co jiného mi zbývalo.

~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Jinak, kdyby to někoho zajímalo, nahoře máte Taehyuna nebo alespoň představu jak by asi mohl vypadat. (Pravděpodobně je to nějaké ulzzang dítě, ale psst.) Pokud se nelíbí tak odstraňte ten obrázek z vaší mysli a použijte svou fantazii, jelikož je rozhodně lepší než obrázky. ^^ Snad se alespoň trošku podobá Jungkookovi, když už nic. :'D Opravdu nevím, kde bych sehnala tak posvátné dítě s Vkook geny.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥