Taehyung on ice - Vkook

89.

Pár hodin po sladké snídani jsem nám šel zabalit zavazadla. Chtěly to sice udělat služebné, ale tak stupidní věc dokáži zvládnout sám. Taehyung mi také chtěl pomoct, jenže když jsem viděl, jak neschopně skládá to oblečení, jsem radši vzal Taehyuna a podal mu ho s pobaveným úšklebkem se slovy: „Radši se s ním běž projít.“

To se také nevyvinulo jako nejlepší nápad, protože když jsem si tak v poklidu skládal a pobrukoval si při tom neidentifikovatelnou melodii, zapomněl jsem na Taehyunovy plenky, které měla chůva ve svém pokoji. S marnivým povzdechem jsem se tam tedy vydal, k tomu na chodbě zaslyšel nějaké radostné křičení, nejspíše od těch dvou s prominutím magorů, kteří si tady pobíhali jak se jim zachtělo. S potutleným protočením očí jsem bezostyšně zaklepal na její dveře a poté, když se ozval souhlas o vstupu od starší dámy, jsem otevřel. Srdečně jsem se jí omluvil, že ji vyrušuji, ale já ty přeprané látkové plenky prostě potřebuji. S úsměvem mi je podala a já co nejrychleji utíkal zpět. Do večera totiž nezbývalo moc času.

V tom mne ale chytil při cestě do pokoje další infarkt, jelikož se ti dva vynořili zpoza rohu. To by nebylo nijak neobvyklé, kdyby neměli medvědí overal s oušky a knoflíčky. Oba dva naprosto stejní, potutlené úsměvy na tváři. Taehyung ho držel za ruce, aby stál Taetae na všech dvou.

„Panebože na nebi, co to máte?!“ plácl jsem se do čela.

„Ušité na míru, líbí?“ smál se tím jeho krabicovým úsměvem. „Máme jeden i pro tebe!“

„Myslím, že si to necháme radši na jindy. Kdybys to navlékl jenom Taehyunovi, to bych chápal, ale že ses do toho nasoukal i ty...“ mnul jsem si oči s rukou v bok, přemítajíc, kam jsem se to sakra dostal. Někdy jsem také dětinský, dokáží s tím ďáblíkem dělat různé blbůstky, po čemž se směje dalších pět minut. Ale tohle... Tohle je prostě kreativní výtvor, až je to směšné.

„Naučil jsem ho, jak dělá méďa,“ Taehyun se melancholicky zatvářil, jako kdyby říkal: „Už je to tady zase...“  Sklonil jsem se k němu.

„Taehyunie, jak dělá méďa?“ naklonil se k němu. Žádná reakce, jenom ten pochmurný výraz.

Ani po pár sekundách se neozvala hláska. Už jsem chtěl něco namítnout, že se mu to nejspíše zdálo.

„Blum...“ neuměl říct písmeno 'ř'. Proto to vyznělo tak, jak to vyznělo. Každopádně jsem byl velmi překvapen, ale Taetae ničím zaujatý. Nezajímalo ho, že ví, jaké zvuky vydává medvěd.

~~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥