Taehyung on ice - Vkook

66.

I přesto, že nás Británie pomalu zúžovala, přichystali jsme ples na počest Taehyuna. Velmi velký ples. Dostavilo se tu několik tisíc lidí, štěstí za náš mohutný sál, kde se vlezli s poklidem všichni. Ten večer jsem se poklonil tolika lidem, jako nikdy v mém životě. Bylo jich jako myší. Od malých šlechticů až po ty nejstarší z různých vrstev společnosti a zemí. Objevilo se tu Španělsko, Skotsko, mnoho dalších.  Ze zdejších žen se mi dělalo špatně, ty jejich upnuté korzety, přes které nemohly dýchat pořádně, jejich natočené lokny a veliké výstřihy, zkrátka jsem měl dost. Vskutku jsem nebyl jediný, i Taehyung se potajmu někdy znechuceně ušklíbl.

Taehyun měl vedle našich trůnů svou kolébku. Tam se na něj chodili všichni dívat a rozplývat se nad ním, jak je rozkošný, jak hezky roste, že je svatý, ani nepláče, jen spokojeně vrká. Maminka dokáže říci své, přimhouřil jsem na něj oči, umí to dobře hrát. Obdržel mnoho darů v podobě hraček a užitečných věcí. Dokonce jsem zastihl i Taehyungovu sestru, jež mi popřála, ať to přežiji.

Mé stehy také nadobro zmizely. Rána byla čistě zahojená, zůstala malá jizva, za kterou se stydím. Zničila mi mé ploché břicho. Děkuji mé ďábelské dítě.

Hudba houslí se rozezněla do všech koutů místnosti a šlechtici se s rychlejším rytmem pustili s jejich družkami do valčíku. Chytil jsem Taehyunga za ruku a jemně přejíždel po jeho vystouplých kloubcích. Všechny šlechtičny se různě protáčely, měnily partnery co půl minuty, div jim nebylo zle od žaludku. Čím více přejížděli hudebníci smyčcem po strunách, tím více se tančilo v tempu, které nabíralo na rychlosti. Nevědomky jsem podupával na hudbu, po očku pozorujíc Taehyuna, jestli není ospalý nebo nepláče. Vůbec nic.

„Chtěl by ses k nim přidat?“ díval se na mne, jak si podupuji.

„N-ne, stejně tady máme Taehyuna.“

„Můžu zavolat chůvy, ať ho pohlídají.“

„To je v pořádku, mne se nechce,“ snažil jsem se zakrýt svůj chtíč k tanci.

„Tvé tělo říká něco jiného,“ nadzvedl jedno obočí nahoru, „copak se bojíš, že jsem špatný tanečník?“ škádlil mne.

„Vůbec ne miláčku, pokud si dobře pamatuji, tančili jsme spolu i na svatbě,“ naše popichování začalo.

„Nejsi zase tak zapomnětlivý, jak vypadáš,“ usoudil.

„Taehyungu, že já ti pohrozím celibátem ještě delším,“ svraštil jsem obočí. Toto na něj vždy funguje, abych si to zapsal do deníku.

„To neuděláš,“ zatajil dech.

„Milerád.“

„Nevydržíš to,“ na tváři se mu mihlo ušklíbnutí.

„Vydržel jsem to celé své těho-“ vzpomínka na ten moment v koupelně udělala z mých líček narůžovělejší barvu.

„Vyhrál jsem.“

„O nic jsme se nevsadili!“

„Došla ti slova,“ mrknul.

„Někdy mne štveš...“

„Ale miluješ,“ vstal z trůnu, „stráže, zavolejte chůvu, aby hlídala Taehyuna. Jestli se mu cokoliv stane, je o hlavu kratší, společně s vámi, rozumíme si?“ pevně rozkázal a svá slova myslel naprosto vážně.

„Smím prosit, princi Kime Jungkooku?“ poklonil se a políbil mi ruku. 

„No to nevím, princi Kime Taehyungu, dost jste provokoval,“ uchechtl jsem se.

„Dovolte mi hluboce zpytovat mé svědomí a na omluvu přijměte můj tanec.“

„Když myslíte,“ tvář mi zdobil úsměv nad jeho formálností. Vstal jsem a nechal se táhnout do zvuku příjemné hudby, kdy jsem se ještě stačil kouknout na Taehyuna, který byl naprosto v poklidu hlídán chůvou.

Oddychl jsem si.

~~~~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥