Taehyung on ice - Vkook

55.

Autor těchto zápisků byl neznámý. Popisoval tady každý pokus na lidech s leukémií, až jsem mnohdy polkl strachem. Napadlo mne, že to mohlo patřit Taehyungovi, ale toto není jeho písmo. Tento člověk měl některá písmena neúhledná a nakřivo. Tae má každičkou kličku perfektně napsanou, proto nikdo nemusí zkoumat jaké slovo měl na mysli.

On je sám o sobě dokonalost... Protočil jsem hravě oči nad svou myšlenkou.

Znovu jsem se začetl a získával více nepotřebných nápověd, co se tady vlastně děje. Nikde jsem ale stále nedostával odpověď na otázku, proč nenávidí panovníky?  Je to snad kvůli těm experimentům? Nebo tím, že nikdo není stále schopný najít lék? Přečetl jsem polovinu stran a stejně frustrovaně fňukl. Tolik zbytečných věcí, jenž mi na tyto otázky neodpoví. Koho zajímá co s nimi všechno dělal? Odporné.

Knihu jsem rychle zavřel pro případ, kdyby tady kdokoliv přišel. Schoval jsem ji do skříně. Doufej bože, že budu mít příležitost si tu potrhanost vzít tajně s sebou hned zítřejší den. Po špičkách jsem se vydal zpět do teplých peřin, které pomalu vychladly kvůli mé zvědavosti a zachumlal se do nich. Vyčkávám. Přijde vůbec někdo?

S tichým otevřením dveří se místností rozlehlo kousek světla z chodby. Byl jsem v polospánku. Ještě chviličku a povedlo by se mi to. Osoba se snažila převléct potichu, aniž by mě vzbudila.

„Tae...“ ospale jsem z plných sil otevřel oči a koukal na jeho překvapený výraz.

„Ty ještě nespinkáš?“

„Ne... Kde to jsme?“

„Stále v mém bývalém domově. Omdlel jsi a tak jsem se ani nepokoušel dostat nás domů,“ uviděl jsem jeho tvář ve světlě měsíce, jak si unaveně protírá oči a lehá si vedle mne. Automaticky jsem se k němu přitiskl jako klíště.

„Už je ti dobře?“ zamumlal ospale.

„Mhm...“ pokýval jsem hlavou.

„Tomu ďáblíkovi taky?“

„Neustále kope,“ nad tímto faktem se spokojeně usmál, až to přešlo v hrdý úsměv. Vískal mne ve vlasech, což způsobilo návrat mého spánku do snad sladkých snů.

🐱🐱🐱🐱🐱

Dívka s černými vlasy po Taehyungovi a hnědýma zářivýma očkama po Jungkookovi si spokojeně hrála venku v zahradách plných vysazených tulipánů všech barev na její přání. Bylo to její nejoblíbenější místo na pořádání čajových dýchánků se svými plyšáčky, pod dohledem služebných, kterým někdy potajmu dala jednu, dvě sušenky, aby se neřeklo.

Maminka- tak jak byla zvyklá říkat Jungkookovi, se také někdy zapojila, dobrovolně.

Naopak tatínek byl zaneprázdněný a tak dal většinou rozkaz, ať je jeho dcera v bezpečí nebo dá všem useknout hlavy. Ostatně jako vždy. A proto když zvědavá holčička vlezla Taemu do kanceláře, schytala nepěkný pohled a proslov o tom, že by měla být venku a proč ji vlastně služebné pustily někam samotnou. Nad tímto jen převrátila oči, tyto grimasy zdělila po Jungkookovi, stejně jako králičí zoubky.

„Chci aby sis se mnou šel dát čajový dýchánek, společně s princeznou Sisi čtvrtou, jejím vyšlechtěným poníkem Pinkie a pandou Broskvičkou ze severního království,“ hrdě dupla její botičkou a dala ruce v bok, jako správná mladá šlechtična prosazujíc si svůj názor, za což byl Taehyung pyšný. 

„Proč si nedáš čaj s maminkou?“

„Protože maminka toto absolvovala již několikrát, přesněji...“ odmlčela se a začala počítat „čtyřikrát... A teď je řada na tobě. Takže zvedej svůj mladý zadeček a pojď se mnou,“ po tomto proslovu neměl Taehyung co říct. Došla mu slova. S poraženým přikývnutím vzal svou malou dceru do náruče a šel s ní do teplého dne, plných tulipánů a vůní čaje.

„Taakže! Chce to nějaký řád!“ po příchodu do zahrad se vymanila Taemu z náruče.

„Princeznu Sisi posadím vedle mne, aby jsi seděl naproti mne a mohl si se mnou povídat. Sisi, neber to špatně, ale nejsi upovídaný typ,“ omluvila se své panence a přesunula ji na jiné místo.

Když se zdálo, že je vše uspořádáno a v pořádku, prohlédla si dívenka Taehyunga od shora dolů.

„To je špatně...“ podotkla.

„Co je špatně?“

„Jsi v černobílém oblečení, proč jsi v černobílém oblečení?“ dožadovala se odpovědi.

„Uhm... Protože můžu?“

„Blboune! Nemůžeš! To nevíš že teď se nosí růžová? Služebné, přineste mi něco růžového,“ zatleskala. Taehyung jí začal dávat poznámky, ať se chová slušněji a že jí toto chování tolerovat nebude, trocha  úcty neuškodí. Na to dívka ležérně odkývala a se srdíčky v očích koukala, jak donesly služebné pro ni naprosto nádherné růžové šaty.

Taehyung protestoval, toto si v životě neoblékne, ať se princezna klidní a že může jít klidně zase pracovat. Ta si to svými chytrými argumenty opět vybojovala, takže se její tatínek nasoukal do šatiček, které mu byly vtipně malé. Větší efekt tomu dodávala koruna a růžový stoleček s maličkou židlí, na které musel s umučeným výrazem sedět, nucen povídat si s princeznou Sisi, protože je tuze smutná, bez elánu, bez života.

Dívka se na tuto událost koukala se spokojeným úsměvem a ještě spokojenější byla, když přišla maminka a začala se hlasitě smát nad tím, co dokázala vyvést za věc.

Ono totiž...

Jejím jediným cílem bylo ve skutečnosti ztrapnit tatínka před maminkou a před služebnými.

Stejně tak, jako to dělal Taehyung v dětství.

~~~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥