Taehyung on ice - Vkook

85.

„Nic na obzoru,“ povzdychl a přestal pozorovat moře před sebou. Bylo čerstvé ráno, slunce teprve vycházelo, pomalu se odrážejíc od vody a Taehyung mne budil kvůli tomuto výhledu brzo. Taehyun se na to v mé náruči pozoruhodně díval a cumlal si u toho prst.

„Máš raději den nebo noc?“ podíval jsem se na něj.

„Obojí, přes den můžeš býti aktivní a přes noc také,“ zavtipkoval. Chtěl jsem něco namítnout, ale Taehyun se hlasitě rozplakal. Kdo ví proč, má zase svou náladu. „Pššt,“ konejšil jsem ho usilovně.

„Třeba nechce být na rukou, mohli bychom ho trošku osamostatnit.“

„No já nevím, nejspíše spadn-“ převzal si ho stále vřískajícího, jen nad ním pokroutil hlavou a neotáleně položil dvěma malými dupačkami na jeho nožkách na zem. Sklonil se k němu do podřepu a držel ho kolem pasu.

„Ale už klid Taehyunie.“ kdyby ho Tae nedržel, tak leží na zemi a vzteká se. Přes ten dlouhý proces uklidnit ho se tak stalo a už si jen pofňukával, štěstí že ještě neumí mluvit. 

A když začal konečně spolupracovat, tak se učil ještě záživněji jak že se vlastně chodí. Pořád vrávoral a objevoval co všechno jeho nožky umí.

„Jungkookie, potřebuje motivaci. Sedni si kousek před nás, třeba se bude více snažit, když si půjde pro tebe,“ s protíráním oči jsem lenivým krokem sedl na podlahu před ty dva a bylo mi zcela jedno, zda se zašpiním. Učit ho to ráno asi nebyl nejlepší nápad, ještě když se to tu všechno houpe. „Já se tehdy taky hodně snažil, když jsem si šel pro tebe,“ mluvil si pro sebe. Radši se postavil, aby ho mohl více jistit. (Zavři oči a poslouchej.͡° ͜ʖ ͡°Just kidding, pardon.)
Vzal jeho miniaturní ručky do těch svých a společnými silami udělal Taetae další nejistý krok ke mne.

Další krok.

A další.

Než tak nějak vrávoravě došel do svého cíle.

~~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Odfláklá kapitola, asi usnu. D: Srdečně se omlouvám.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥