„Kookie, tak pojď!“ Seběhl jsem jako rychlík schody a nemohl se dočkat až se nadechnu po pár dnech zimního vzduchu. Taehyung stál v otevřených dveřích a čekal na mne. Služebné mi oblékly kabát a teplou šálu, ale to jsem jen tak tak zaregistroval. „Pomalu,“ komentoval mé počinání.
„Můžeme jít!“ Zvolal jsem nadšeně. Nabídl mi rámě, které jsem s radostí přijmul a měl chuť skákat, běhat kolem dokola, být rád za to, že žiji a že jsem venku, nehledíc na to jaká byla zima, jestli mne byla zima, protože ve skutečnosti vůbec nebyla. Přišlo mi to jako věčnost, co jsem nešlapal na ten měkký studený sníh, jenž dělal uklidňující zvuky. Šli jsme pomalu kolem celého zámku.
„Můžu se proběhnout?“
„Zbláznil ses?“
„Ne, jen jsem rád že jsem venku,“ zazubil jsem se na něj já nejvíc jsem mohl, skoro až křečovitě.
„Musím se ti přiznat, ale miluju ty tvoje králičí zoubky.“
„Pořád odbíháš někam jinam.“
„Nikam neběhám,“ ležérně pověděl.
„Odbíháš od mé otázky! Chci se proběhnout!“ Dupnul jsem jako malé dítě co nedostalo svou hračku. Dítě čeká dítě, jak komické. (V dnešní době normální, sad.)
„Snad si nemyslíš, že bych ti to povolil.“ Kdyby mne viděl jak běžím dolů, asi by mne zabil, ale díky tomu aktivnímu tvorovi v mém břiše bych byl v pořádku. Své výhody to má.
„Snaha byla,“ pokrčil jsem rameny.
„A půjdeme bruslit?“
„O co se snažíš?“ Věnoval mi tázavý pohled.
„Vůbec o nic, miláčku,“ našpulil jsem provokativně rty.
„Hraješ si se mnou?“
„Moc rád.“
„Provokatére,“ takto jsme se stále popichovali jako lidé v dlouholetém manželství- hravě a vtipně. Smáli jsme se jako malé děti, ale v tu chvíli nám to bylo zcela jedno. Rozumíme si, utkvělo se mi v hlavě. Toto byla velká shoda náhod a kdyby nás neprovdali, možná bychom si našli cestu k sobě jinak nebo by vlastně žádná společná cesta nebyla. Zatřepal jsem hlavou. Nesmím přemýšlet nad věcmi, které se nestaly. Jsem jeho, nosím jeho dítě, tak to je a mělo to být.
Cesta s naším přiblblým smáním utekla jako voda. Chtěl jsem aby naše společné chvíle takto neskončily, aby to trvalo věčně. Chodit stále dokolečka jako blázni a povídat si a povídat o všem možném.
Kéž by neexistovaly únavné povinnosti.
~~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.
Luv ya all. (♥ω♥*)(♥ω♥*)(♥ω♥*)(♥ω♥*)(♥ω♥*)(♥ω♥*)(♥ω♥*)(♥ω♥*)(♥ω♥*)(♥ω♥*)(♥ω♥*)(♥ω♥*)
ČTEŠ
Taehyung on ice - Vkook
Historical FictionPříběh se odehrává v 18. století kdy se urozeného prince Jeona Jungkooka rozhodnou král a královna provdat za neznámého muže. Jungkook propláče celé dny a noci, jen aby s neznámým nemusel uzavřít manželství, kterého se tak moc obává. Ale co když n...
