Taehyung on ice - Vkook

88.

Byl jsem v polospánku a vnímal sálající teplo z jeho těla. Byli jsme na sobě natisklí jako tulící se koaly. Teprve potom, až můj mozek začal zpracovávat, že je zase ráno a já musím jít pro Taehyuna, jsem se s otevřením očí snažil nekoukat na Taeho půl hodiny, jak to mám ve zvyku. Opatrně jsem se vymanil z teplé náruče, načež mě polila menší zima. S námahou se překulil na svou stranu postele, vyhýbajíc se tomu fleku od krve, který zanechával čerstvé vzpomínky na včerejší noc. Mohl jsem si normálně sednout, kdyby mne někdo nezatáhl za ruku zpět k sobě a já tak spadl přímo na něj.

„Taeee..." spokojeně zavřel oči a s úsměvem dělal, že spí dále. „Pusť mě," pobaveně jsem pronesl a snažil se vymanit.

„Neopouštěj mne," proti jeho síle jsem nic nezmohl.

„Neopouštím tě, jen musím jít pro Taehyuna," pozvedl jsem k němu hlavu a pročísl hedvábné vlasy, načež pootevřel oči

„Slibuješ, že se potom vrátíš?"

„Slibuji," nastavil mi malíček, kterým jsem mu můj slib potvrdil. Pustil mne a já se skučením jak moc mne bolí má zadnice na ni ještě schytal poznámku, jak moc je kulatá a hezká.

„Kime Taehyungu ty se moc nesměj, počkej, až si sedneš," s drzým smíchem jsem stěží utekl kvůli bolesti.
------

Služebné se na mne dívaly taky nějak s úšklebkem. Radši jsem s bolestivým výrazem vzal to svaté, omyl, ďábelské dítě do rukou, přestože už chodí pomalu sám a co nejrychleji s poděkováním odešel z jejich dohledu. Byl jsem rudý jako rajče a Taehyun se na mne zase intenzivně díval, jako kdyby ho to snad bavilo s ukazováčkem položeným na spodním rtu. Kdo ví, co všechno šlo slyšet. Mezitím co jsme šli vrávorající chodbou, kvůli houpajícím vlnám na moři. Jelikož byl Taetae zvědavý už takhle malý, přemísťoval svůj pohled na další zajímavé věci a ukazoval prstem, což ho budeme muset jednou odnaučit. Vždy jsem mu vysvětlil co to je, aby mu to k něčemu bylo. Vypadal, že poslouchá.

„Jsme tady," držel jsem ho v jedné ruce a tou druhou zavřel dveře. Taehyung seděl zahalen na posteli a opíral se o její rám. Hned co nás uviděl tak se jeho oči zalité prázdnotou změnily na jiskřivě a šťastné. Natáhl k němu ruce a převzal si ten uzlíček štěstí. Posadil si ho na klín a přidržoval, aby nespadl, protože jeho rovnováha není stále úplná. Sedl jsem si na Taeho polovinu, natisklý u něho, pozorujíc, jak si spolu hrají.

„Taehyunie, copak to je?“ vzal toho plyšového králíčka a pošimral ho s ním na nosíku, načež se Taetae začal smát.

Potom ho lechtal, což bylo ještě horší, jelikož sebou začal házet, jen aby toho Taehyung nechal, jinak ho pokope.

~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Nevím, proč tady pořád píšu takové přeslazené sračičky, but I like it. :D

Luv ya all, miláčci. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥