Taehyung on ice - Vkook

49.

Chvilku jsem ho šťouchal do hrudi se smíchem za to, že neumí otevřít ani víno. Zbytek večera jsme si povídali nebo pojídali maliny, dokud voda nevystydla.

Nakonec jsme ve společném objetí usli v načechraných peřinách. 

„Jungkooku, přijedeme pozdě!“ služebné mi pomohly doupravit mé oblečení a Taehyung nedočkavě čekal dole. Seběhl jsem rozlehlé schody a ve spěchu mi ještě oblékali teplý kabát s kožešinou společně s rukavičkami. Měl na sobě hnědý baret, teplý černý kožich, rukavičky a ozdobné boty s vyčnívající špičkou. Táhli mne ke kočáru a než jsem se nadál, vyjeli jsme.

Cesta byla normální, jako každá jiná. Objeli jsme město velikým obloukem, nevím jestli to bylo úmyslně. Naopak zdálo se mi to ještě delší než když jsme jeli ke mne. Taehyung si nervózně mnul ruce a pohrával si s jeho prstýnkem.

„Děje se něco?“ člověk nikdy neví, co se mu honí hlavou. Nemůže předpokládat, že dnes bude mít dobrou náladu nebo naopak špatnou náladu. Mění se mu opravdu rychle. Zatřepal hlavou nad svým zamyšlením.

„Ne, jsem v pořádku,“ falešně se usmál. Přimhouřil jsem oči.

„Lhaní ti nejde,“ povzdych.

„Nech to prosím tak, nerad bych tě do toho zatahoval,“ vzal mou ruku a políbil ji na kloubcích prstů.

„Zatahoval do čeho?“

„Nebudu to opakovat po druhé, prostě to nech být,“ ztichlo mi. Kdybych se ho dále vyptával, jeho nálada by se ještě více zhoršila, možná by po mne začal křičet. Je lepší to nechat tak.

Po dlouhé drncavé cestě se před námi tyčily velké kamenné hradby, jako ve vězení. Žádní lidé kolem nebyli, ani ve zdejším městě. Železná brána větší než naše. Sevřelo se mi hrdlo. Tak pochmurné. Kočár vjel na nádvoří a prudce zastavil. Obloha hrála v šedivých barvách, stromy byly zasněženy, to byla jediná hezká věc kterou jsem tady zatím viděl. Musí být ještě více pochmurnější představit si to  v listopadu. Velká až skoro černě zbarvená stavba, největší kterou jsem kdy viděl. Bohatství Kimových, pomyslel jsem si. Za budovou s několika křídly měli stejně zbarvené stáje s několika tisíci vyšlechtěnými koňmi. Ještě dále měli zastřihnutou trávu, kdyby na tom nebyl posypaný sníh, bylo by z toho malé bludiště z různých keříků a květin. Celé panství končilo až někde v dáli. Kolem lemů každé budovy byly zlaté rámy, včetně oken.

„Vítej u mě doma.“

~~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all cutie pies. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥