53.

1.5K 132 91
                                    

„Koupelnu, potřebuji koupelnu," vyhrkl jsem na černovlasé služebné, které nad mým počínáním jen kývly hlavou. Nebyli nijak překvapené, jako kdyby to zažívaly každý den. Všechen můj obsah žaludku se neprodleně dral ven. Skláněl jsem se nad starodávnou mísou, celá tato místnost vypadala sama o sobě velmi zastarale. Nejspíše se už nepoužívala. Dávící zvuky byly velmi hlasité, měl jsem pocit, že vyzvracím snad i své orgány.  Docházely mi síly.

„Taehyungu...“zběsile jsem dýchal. Modlil jsem se k samotnému bohu, ať už nic nevyzvracím. Bohužel po pár chvílích se ten strašlivý pocit nutkání vrátil. 

„Hmm,“ opřel se o rám dveří a s potvorným úšklebem na mne pohlédl, jako bych byl kus hadru. Znechutil jsem se mu?

„Prosím...“ popadl jsem dech „pomoz mi.“

„Nicko,“ vyplivl slovo bezvýznamně „Tobě už nikdo nepomůže.“

Všechno se mi zatemnilo před očima. Jediné co jsem viděl byly bezbarvé mžitky kolem mne. Zvracení se naprosto vzdálilo i když jsem měl stále pocit vyprázdnit to ze sebe. (Teď mám chuť zvracet taky, fujky migréna, fujky mžitky.) Tep mi klesal pomalu dolů a mé dříve červené tváře pobledly na odstín bílé. Klepaly se mi ruce, začala mi být zima. Taehyung v rámu dveří zmizel, vypařil se. Halucinace... Taehyung tu doopravdy ani jednou nevkročil, ale vysmíval se mi v hlavě.

„Prosím,“ ruce jsem si třel o sebe. „Kdokoliv.“

Taehyunga počínání jeho manžela vyděsilo, už jen proto jak pohotově běžel pryč. A teď ho viděl naprosto bezbranného, opřeného o studené kachličky, naprosto pobledlý.

„Jungkooku,“ vydechl úlevou, přičemž sám věděl, že se mu ulevit nemá, ba naopak, měl by se bát ještě víc. Přesněji řečeno, úleva že ho našel. S přiběhnutím na něj začal horlivě mluvit a zkoušel ho držet při vědomí, mezitím co pomalu omdléval. Služebné a všechny okolo s hlasitým řevem málem popravil, jak si vůbec mohli dovolit nechat prince jedné z nejvyšších krví, k tomu všemu provdaného za jednoho z nejbohatších nechat jen tak napospas tomu všemu.

„Už jsem u tebe,“ konejšil ho. Vyzvedl ho do své náruče, což bylo s narůstajícím bříškem obtížnější.

„C-co bylo v tom mase?“

„Tajemství...“

~~~~~~~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Píšu moc krátké kapitoly, ale to už ke mně tak nějak patří. (╯︵╰,)

Luv ya all  ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥







Taehyung on ice - VkookKde žijí příběhy. Začni objevovat