Taehyung on ice - Vkook

48.

„Asi bychom si měli dát to víno, co?" potichu se zasmál. Místo toho abychom relaxovali, jsme se ještě více unavili. Vzájemně. Leželi jsme na druhém konci vany od kýble s ledem a misky s malinami, nalepení na sobě. Nechtělo se nám ani pohnout, ani za ten alkohol nám to nestálo. Takže jsme v klidu dýchali jeden pro druhého a důmali nad tím, kdo se obětuje a naleje to. Kdybychom nebyli obnažení, zavolal by Taehyung služebné, jako vždy. Někdy si říkám, jestli by bez nich vůbec přežil. Nejspíše ne.

„Kašli na to," prohrábl jsem mu vlasy. Pro pochopení, ležel na mne on, ale tak, aby neublížil tomu vetřelci tam vevnitř.

„Vážně? Jsou tam maliny. Ty se v tomto období těžko shánějí, važ slova."

„Právě proto mám tebe. Pošleš dopis do tropických krajin a další den mám všechny vitamíny u sebe."

„Mhm, tak jednoduché to není, ale nebudu ti kazit představy," zamžoural.

„Tak se prostě přemístíme na druhou stranu a rychle vezmeme tu misku."

„Ale to víno budu muset otevřít já."

„A kdo jiný?"

„Co kdyby to udělalo naše dítě?"

„To ho mám teď porodit jen proto, aby otevřelo hloupé víno?"

„Ano, aspoň by byl klid. Skončil by celibát a ještě bychom měli dobré popíjení."

„Jaký celibát? Teď jsi dostal trošku potěšení," nečervenal jsem se ani nestyděl, nýbrž vedl pro mne velmi důležitou konverzaci o všemožných hloupostech.

„Ale jen trošku," pofňukl. Jako malé dítě, pomyslel jsem si. Je na něm velmi zajímavé, že pokud je ve společnosti velkých šlechticů, umí se chovat majestátně, panovačně a chlubí se jeho majetkem komukoliv. Pravda je vlastně taková, že šlechtici se mezi sebou umí bavit jenom nadřazeným tónem. Nejraději o tom jaká velká sídla v poslední době koupili nebo kolik potomků plánují, z jakých hedvábných látek si nechali udělat tamto a toto. Připomínají urozené šlechtičny. Je protivný a krutý na všechny poddané, za každou maličkost. Jediné čeho si všímá je jeho rodina, což je dobře, ale své meze to mít musí. U něj nemá. Naopak pokud má své slabé chvilky, je hrozně dětinský. Mluví na své dítě, tedy na mé bříško tak sladce, že i já z toho poté dostávám menší cukrovku. Několikrát se ráno probudím s pocitem, že mne někdo líbá. A ona to je pravda, protože mi opusinkuje celý obličej a ještě se u toho hihňá jako šťastné batole. To mám potom nutkání se hihňat s ním, nejde to zastavit. Nejhorší když začne dělat své vtipné obličejíčky, to mi až samým smíchem padají radostné slzičky od oka. Všude mne musí chránit, mít nademnou dohled. Někdy si připadám jako jeho pes, ale myslí to dobře, má o mne starost. Jen si tak říkám, kdy mi to začne lézt na nervy.

„Tak pojď, to nás nezabije," zvedl svou hlavu z mé hrudi a s tichými protesty se přemístil na druhý konec vany, vedle které byl menší stolek. Já doplaval za ním a sledoval jak se natahuje pro vychlazené víno s kýble. Vzal ho do ruky a snažil se ho odjistit.

(Pardon, já musela :'D)

Bohužel neúspěšně s tím zápasil, různě otáčel a hledal důvod, proč to nejde. Chtěl tiše zaklít nadávku, za což jsem mu dal pohlavek, protože je tady dítě.

„Dej mi to, já to zkus-"

„Ne, já to udělám, jen mi dej chvilku," svůj červený jazyk měl špičkou vystrčený ven a očima se soustředěně koukal.

Po pár chvílích, jak on sám říkal, se nic nedělo. Mne už to přestávalo bavit, takže jsem mu láhev vymanil z ruk i když se mu to nelíbilo. Zkoumal jsem otvírání tohoto zapeklitého alkoholu a využil svou sílu, pokoušejíc se to otevřít.

Čímž zátka vyletěla ven na zem. Nejspíše za naším oblečením. Na první pokus....

A Taehyung se tu s tím piplal asi deset minut...

~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Někdy docela chápu, proč je do vkook shipu polovina armys tak zažraná... :'D

Co dodat...

Možná jen to, že vás všechny miluju, cutie pies. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥