Taehyung on ice - Vkook

67.

Vstoupili jsme do středu parketu, když se hudba zastavila a všichni přestali tancovat. Položil jsem mu jednu ruku na záda a druhou si s ním propojil ruce, jenž byly mírně protaženy od našich těl. Jeho druhou ruku mi ovinul kolem pasu a více si mne k sobě majetnicky přitáhl. Pozvedl jsem bradu nahoru, abychom si koukali do očí. Zase se mi dostal pohled na ten jeho skvostný obličejík. Jedno oční víčko měl malinko jiné, než to druhé, ale dodávalo mu to na kráse. Prohlížel jsem si každičký jeho detail, málem jsem si nevšiml, že hudba začala hlasitě hrát a všichni se dali do pohybu. Krok dozadu, krok dopředu. Mými jemnými záklony jsme se pohybovali po celém parketu,rychleji a rychleji v rytmu nástrojů.

Náhle ale zastavil. Díval jsem se na něj pohledem, co si myslí, že dělá.

„Následuj mne,“ nečekaně mne zhoupl do prudkého záklonu a já zvrátil hlavu dozadu. Vyhoupl jsem se zpět a úžasle na něj hleděl. Jednu ruku, jež spočívala na mém boku, si dal za svá záda a já to po něm zopakoval. Pohledem se soustředil na naše propojené ruce. Spojil je dlaněmi k sobě a otočil se čelem k trůnům, zatímco já byl otočen ke dveřím tohoto sálu.

Oba dva jsme se rozešli směrem dokola, jako kdyby se snažil on nahánět mne a já jeho. V půlce našeho zamilovaného kruhu jsme se otočili a já stál naproti trůnům, on naproti dveřím. Stále jsme navazovali oční kontakt mezi sebou. Celé tyto kroky jsme opakovali ještě jednou. (Přiznávám, sama jsem si to musela zkusit, až na to, že vedle mě žádný Taehyung nestál. :'D Pohled na mě musel být určitě zajímavý. Doteď nevím, jestli ty kroky dávají úplný smysl, musela bych si to vyzkoušet ještě s někým, sama nic moc nezmůžu, v případu nouze se omlouvám. :(( )

Opět si se mnou propletl prsty a udělal základní pozici valčíku, koukal na mne hladově s pootevřenými ústy, jako by se nemohl nabažit z toho pohledu. Začali jsme tančit jen zlehka, nijak vyzývavě. Užívali jsme si pomalými pohyby jeden druhého, hudby a tance, stejně jako ostatní. Bez omylu jsme si nenápadně šlapali po botech, provokovali jsme se navzájem, což zničilo jeho hladový výraz, nejspíše si uvědomil, že není jediný, který tu někoho škádlí.

Smyčec hudebníků se dal do tempa a přejížděl po znějících strunách, byla to nepředvídatelná rychlost, jenž by málokdo dokázal utančit, ba li udýchat. Jenže Taehyung byl vždy soutěživý typ. Dostal to, co chtěl. A momentálně chtěl dokázat všem tady, jak moc jsme si souzeni, že by nešlo, aby mne okouzlil někdo jiný, protože patřím jen jemu a nehodlal to nikdy změnit. Mnozí si šeptali, že je majetnický zbabělec, přeci, o tak krásného muže by stál každý, proto si mne musel střežit.

Proto když hudba zrychlovala, zrychloval do tance i on. Hnal se kupředu a já cítil, že na parketě nikdo není, nýbrž všichni stojí na kraji s udivenými výrazy. Protáčel se mnou, zakláněl mne, ďábelským tempem nutil přidat. Už neexistovaly žádné hloupé dětinskosti, bral to vážně. Podlaha pod námi sotva držela, můj dech pomalu kolaboval. Prosím, ať je konec... Přál jsem si. Bylo to nezvladatelné, brutální,  sám jsem se divil, že to musí mít za každou cenu. Jako kdyby s námi chtěli ty housle hrát soutěž kdo koho porazí. Hudebníci už také nestačili, jejich ruce nezvládaly pohybovat řádně se smyčcem a tak boj ukončili. Naposledy se mnou zatočil a když jsem si myslel, že zkolabuji, byl konec. Skláněl se nade mnou, zatímco já byl v pevném záklonu, díval se mi do očí a držel mne za zdviženou ruku. Všichni začali horlivě tleskat a pískat, načež Taehyung vyslal svůj spokojený úsměv s jemným natočením hlavy, což mělo znamenat: „Hele, asi jsme nebyli tak špatní.“

Udýchaný mi vtiskl jeden polibek na ústa a potom vrátil zpět na své teď už vratké nohy, jen tak tak jsem to ustál.

Chtěl mě snad zabít...

~~~~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥