Taehyung on ice - Vkook

101.

Na hostině jsme seděli ve středu stolu a vesele se bavili, tedy skoro... Největší pozornost dostával samozřejmě Taehyun, jakožto nejmladší. Byly tam i děti od Taehyungových bratrů a sester, takže tam pobíhaly jako zblázněné.

„Teda ten vyrostl... Je taková škoda, že ho tvůj otec neměl šanci spatřit," pověděla Taehyungova matka smutným tónem v hlase, když se na Taehyuna koukala. Tae ji chytil za ruku a povzbudivě se snažil zakrývat pochmurný úsměv. Sice neměl jeho otce v největší oblibě, ale stále to byla jeho rodina.

„Již pozítří je pohřeb. A teď, jestli byste mne omluvili, jdu se odreagovat. Těžko se rozdýchává smrt manžela a to, že je můj syn král." Vždy působila tak nesympaticky, ty její zlostné pohledy pokaždé co nás viděla jsem jen stěží snášel, obzvláště když Taeho kárala za všechny chyby i když je už dávno odpovědný za sebe. Jenže se na ni něco změnilo... Od té doby co je její manžel nadobro pryč je náhle taková volná a svěží i když dokáže na první pohled působit depresivně, uvnitř ní rozhodně něco roztálo.

Taehyung byl z ní poté taky nějaký melancholický, takže jsem si s ním propletl prsty a palcem mu přejížděl přes klouby na ruce. Bylo tady i to ledové dítě Min Yoongi. Seděl s pohledem zabodnutým někam do stolu a ignoroval úplně vše. Naproti něj seděl Jimin, jenž se taky nezdál úplně v pořádku. Rozdělovalo se to tady na ty, kteří se vesele bavili bez povšimnutí a na ty, kteří sedí jako hromádky neštěstí. Zvedl jsem se ze židle a šel za tím malým depresivním dítětem.

„Jiminie copak se děje?“ sklonil jsem se do dřepu, abych mu viděl lépe do obličeje a konejšivě mu hladil záda. Nejprve to odmítal říci, ale po chvíli se odhodlal.

„Y-Yoongi se se mnou nechce kamarádit,“ pofňukl.

„Dej mu čas... Určitě jen nemá rád nová prostředí.“ Jeho výraz se změnil na naštvaný.

„Čas?! Kdo mu dává čas, když budu jednou jeho manžel! Vy si všichni myslíte, že jsem úplně stupidní a nevím, že jste podepsali nějaký sňatek?!“ Rozkřičel se až se rozplakal, hbitě vstal ze židle a utíkal pryč. To jsi podělal... Všichni v místnosti utichli a vyděšeně koukali na dveře, ze kterých před chvílí Jimin nasupeně vyšel. Dokonce se tam odvrátila i Yoongiho pozornost bez změny výrazu. V místnosti bylo naprosté ticho, jen Taehyun občas něco zažvatlal. Chvíli jsem na Yoongiho koukal, až si mne všimnul. Pokynul jsem hlavou ke dveřím, ať si s ním jde promluvit, načež zavrtěl hlavou. Měl jsem ve tváří naléhavý pohled a ač chtěl něco namítat, nepovolil jsem, takže se otráveně zvedl se zavrzáním židle a ještě otravnější chůzí odešel.

„Pokračujte ve vaší zábavě,“ pokynul jsem. Všichni se tedy opatrně začali opět bavit. Taehyung na mne koukal s jedním pozdviženým obočím. Něco mi říká, že mám problém...

„Kime Jungkooku, co to mělo znamenat?“

~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické, či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥