Taehyung on ice - Vkook

69.

I Jimin vypadal jím nijak nezabaven. Jen bez života seděl na své židli a pohupoval s nožkama, jež nedosahovaly na zem. Nijak si s chladným chlapcem nerozuměli, ani se na sebe jednou nepodívali, vůbec aby promluvili. O čem by vlastně podívali... Ani se neznají a očividně poznat nechtějí.

„Abych vás představila, toto je mladý princ Min Yoongi z jižního království. Yoongi, tví budoucí-," pozastavila se. Neví, že se jednou vezmou, proč by také měli. Nejspíše by se teď z té představy oba zbláznili.

„Tví budoucí přátelé, s nimiž se budeš dosti často setkávat," zakecala to. Podal jsem si s Yoongim ruku, měl ji stejně ledovou, jako byl jeho pohled. Na dítě velmi pevný stisk, pomyslel jsem si. S představením sebe, jsem se odtáhl a ještě jednou si ho prohlédl. Nebyl škaredý, naopak, vypadal jako cukr. Tae si o něm udělal také své mínění po tom, co se představil.

„A tohle je Taehyun, náš syn." Jimin se nadšeně koukl na hnědoočka, černovláska nezajímal, pouze přikývl. Za celou tuto dobu neprohodil ani slovo, jen přikyvoval a odkyvoval hlavou.

Při té nudné konverzaci se stačila přiřítit Hyo a jako obvykle za sebou táhla unavené rodiče, kteří se zmohli jen na tiché: „Neběhej, uklidni své dětské hormony, nekřič, počkej na nás..."

„Mám brášku! Mám brášku!" vykřikovala, málem zakopla o své šaty, protože si je nedržela. Naštěstí to ustála a s nejistým smíchem si stoupla na špičky, aby se mohla podívat na jejího 'brášku'. Zašklebila se a Taehyun jí to oplatil s myšlenkami, co si o sobě probůh myslí a ať mu dá pokoj, protože je významnější než ona.

„Má nějaké buclaté tvářičky," postiskala je. Na její počínání vykulil Taetae oči. Nesahej na mne, ty potvoro! Vztekal se ve své mysli. A né jen ve své mysli, za chvilku to dával silně najevo hlasitým vřískáním. Na něj může sahat jen jeho maminka, tatínek, chůvě to taky tak nějak toleruje. Od nikoho jiného si takovou věc nenechá líbit.

„A je uřvaný," dodala.

„Ty jsi uřvaná pořád," Jimin se ozval.

„Tím chceš říct?!" dupla pohoršeně botičkou

„Že to máme v rodině." poslední věta, aby Hyo zmlkla a nic nenamítala.

Čím více hodin ubývalo, tím více jsem byl unaven a hosti také. Pomalu všichni odcházeli s loučením, až málem zavírali oči.

„Jsem vyřízen." ve své noční košili jsem pozoroval Taehyunga, jak dává všechny své šperky do malé krabičky a s prohrábnutím svých vlasů šel pohoupat kolébku toho spícího ďáblíka, který se konečně uráčil ponořit do svých dětských snů nakrmený, okoupaný a převlečený. Musel se nad ním až sladce pousmát a prstem jemně přejel po jeho červeném líčku, nacož se Taetae jemně zavrtěl a vydal méně frekventovaný zvuk. Nejspíše ho i takový nevinný pohyb lechtal na tváři. Chvilku na něj pokoukával s opřenou bradou, poté se odtáhl.

Krokem, jenž měl nejspíše připomínat svůdný se ke mne nahl a zalehl mě. Měl jsem jeho voňavoučké vlasy u svých rtů. Byl moc lehoučký, jako by nejedl. Skoro jsem jeho celou váhu na svém těle necítil.

„Jíš ty vůbec?" zamumlal jsem zachumlaný v jeho heboučkých vláscích. (Nový fetiš Kima Jungkooka)

„Troufám si říct, že více než ty."

„Jsi hrozně lehoučký jako pírko... Asi řeknu kuchařům, ať dávají větší porce." nad mým počínáním se zasmál. Moc dobře jsem věděl, že to tady řídí on, ale i já mám právo prokázat svůj názor. „Nesměj se, já to opravdu udělám!"

„Tak to udělej, ale máš mě na svědomí."

„Potom budeme oba dva běhat kolem zámku, abychom zhubli," zavtipkoval jsem.

„A Taehyun se bude hnát za námi," potichu jsme se chechtali i když na tom nebylo nejspíše nijak vtipné. Byli jsme to prostě my, dětinští, někdy moc vážní a to platí jen u Taehyunga- mírně namyšlení v okolí ostatních šlechticů. Ale přesto jsme stále stejní blázínci, kteří se neustále popichují a škádlí. Ba i hůře, provokují. Jenže tato nevinná situace se zvrhla, okolí ztichlo společně s námi. Byla to ta situace, kdy jeden neví, co by řekl, jen by dělal něco... Divokého.

„Jungkookie?" vydechl.

~~~~~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥