Taehyung on ice - Vkook

137.

„Králi... jsou uzdraveni!" ten den se všem v království rozzářily jiskřičky v očích. Služebné vypadaly šťastně, Taehyun se smál, já se smál, Taehyung byl překvapen. Ten den jako by i příroda věděla, že od tohoto významného dne, bude vše v pořádku. Vzduch se začínal oteplovat, stromy najednou nabíraly více barvy.

„Taehyungu, zvládli to!" pevně jsem ho obejmul. Zprvu nereagoval, jelikož tomu nemohl uvěřit, po chvilce si však uvědomil, že se nejspíše ztratil ve svých vlastních myšlenkách, jemně zatřásl hlavou a pevně mne objal nazpět.

„Jungkooku já- děkuji," láskyplně se na něj usmál. Sám nevěřil, že jednou se jejich království uzdraví. Spoléhal na to, že v daleké budoucnosti raději zanikne, než aby se vypořádalo s nemocí, která stejně nebude nic nového a lék bude na světě už celé roky.

„Neděkuj mne! Děkuj těm vědcům," Taehyung ho i tak obdaroval polibky. Spatřil to i ubohý (nebo ne?) Taehyun a znechuceně se zatvářil. Jistě jistě, jeho rodiče něco oslavovali, on však chtěl v nynější chvíli jen spát nebo jíst.

Jediný krok který byl před nimi, bylo získat si důvěru u lidí, dát jim více oblečení a zásob. Zdálo se to těžké, ale pro ně to byl ten nejlehčí krok po tom všem. Pár vesničanů už jim snad po první léčbě věří. Jungkook doufal v dny, kdy bude moci do vesnice aniž by se obával, že ho to bude stát vlastní život, že nebude muset celý den vysedávat v zámku a dívat se na strop, ale zažívat alespoň trošku dobrodružství tam dole.

Vědcům se udělila speciální odměna ze zlata. Taehyung je jmenoval na specializované a významné vědce v jejich zemi. Nakonec byl vlastně rád, že je nechal Jungkook povolat. Bez nich a bez Kookovy odvahy by teď neslavil nic.

Za pár dnů to oslavila celá jejich rodina, jak ze strany Jungkooka, tak ze strany Taehyunga. Jimin s Yoongim si k sobě pomalu ale jistě hledali cestu. I malý SangKyu přišel oslavit tak velký úspěch v podobě pozorování blýskavého lustru. Tančilo se, sem tam i pilo.

Jungkook si nikdy Taehyunga vzít nechtěl, kolik nocí tehda proplakal a protestoval. Dnes? Dnes by nejspíše chtěl svým rodičům poděkovat. Taehyung ho někdy velice rozzuřil, ale to k manželství konec konců patří. Ne vždy je to o sladkých polibcích a řečičkách, někdy je potřeba dát své emoce najevo. Kookova matka je pozorovala z dálky a usmívala se.

„Možná jsme to plánovali z hlediska spojenectví, ale hluboko uvnitř mého srdce jsem vždy věděla, že ti dva k sobě patří," zašeptala sluhovi, který poslušně stál vedle ní. Ten kývnul s vážným výrazem, i tak mu to ale nedalo a jeden koutek se mu pozvedl při pohledu na to, jak dostal Jungkook s Taem záchvat smíchu.