Taehyung on ice - Vkook

7.

„Jimin- aaaaaah!“ Vletěla do zámku malá dívenka táhnoucí za sebou své unavené rodiče. „Hyo, neběhej tady!“ okřikli ji, jenže jediný její středobod vesmíru bylo najít Jimina a pořádně ho obejmout. Nestává se jí často že někam jede, většinou je v pokoji naprosto sama nebo se učí pro ni zbytečnou etiketu. To se poté odvíjelo na její radosti, když se řeklo že někam pojede.

„Ale mamí, já potřebuju najít Jimina!“

Rychlostí blesku vyběhla schody a běžela dál po chodbách a snažila se najít jeho pokoj. Už uběhla dlouhá doba kdy tu naposledy byla a tak se snažila najít ve své paměti, které dveře to vlastně byly. Její zlatavé vlasy vlály za ní a jejíma drobnýma ručkama si přidržovala šatičky aby se jí nepletly do cesty.

Při tom namáhajícím přemýšlení se nesoustředila kam vůbec běží a tak omylem narazila do neznámé osoby. „Já se moc omlouvám!“ Panikařila a začala se uklánět. Nikdy ho tady neviděla. Měl krásně řezané rysy. „Tebe jsem tady nikdy neviděl princezno. Ztratila ses?“ Obdařil jí krásným úsměvem a dřepnul si k ní, aby vyrovnal jejich výšku. „Princezna Kim Hyomi, dcera prince Kima Seokjina a Kima Namjoona.“ Ladně se uklonila. „Kim Taehyung, budoucí manžel Jeona Jeongguka, těší mne.“ Stoupl si a uklonil se taktéž.

„Mne také těší, ale teď zpět k vaší otázce. Potřebuji najít pokoj prince Parka Jimina. Nebyla jsem tu taaak dlouho a úplně to zapomněla.“ Nasadila nevinný kukuč. „Máš štěstí, že jsem nedávno v jeho pokoji byl, Hyo.“ Chytl jí za drobnou ručku a vedl jí k určeným dveřím.

„Ví vůbec tví rodiče že jsi tady?“

„Pravděpodobně ne, ale říkala jsem že potřebuji najít Jimina. Pochybuji že by mne hledali, vysávám jim energii.“ Zahihňala se.  „To bych do tak malé nevinné dívky neřekl.“ Řekl překvapeně Taehyung.

„Nic není tak jak se zdá.“ Usmála se.

Zabočili do další chodby, kde byly určené dveře, které Hyo hledala. „Je to přesně tady, princezničko.“ „Oh, děkuji princi Taehyungu. Pozdravujte odemne Jungkooka, nikdy bych nevěřila, že se tento nevinný králíček dokáže provdat.“ Zamyslela se.

Tae se se svým hlubokým hlasem zasmál. „Tak zatím, Hyo.“ Usmál se a pomalu odcházel.

„Počkej!“ Vykřikla než si stihla promyslet co vlastně říká. Otočil se na ni a čekal co z ní vypadne.

„Já jen...“ nadechla se. „Dávej prosím Jungkookovi hodně lásky. Je hrozně křehký i když to tak nevypadá. Potřebuje aby ho někdo miloval, tak k němu nebuď nijak bezcitný nebo nepřístupný. Jsem si jistá, že lásku opětovat umí. Slíbíš mi to? “ Sám se divil, jak může být taková malinká dívka být tak chytrá.

„Slibuji.“

~~~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Jinak Hyo je tak 6-7 let. Takže nemusí žárlit ani Jungkook, ani vy. (♥ω♥*)