Taehyung on ice - Vkook

38.

„Vůbec si to nepamatuji,“ pověděl jsem, když mi to má matka krátce shrnula. „No a tehdy jsme věděli, že vy dva se musíte vzít, protože jste si rozumněli. Vždyť Jungkook za tebou tehdy utíkal, když jste měli odjet.“

„Proč jsem tedy nejezdil častěji?“

„Měli jste trable v rodině. Nebylo to možné,“ pozvedl jsem obočí.

„Už je dost hodin, měli bychom jet.“

~~

„Ale jistě, rádi jsme vás zase viděli, hlavně to malé překvapení. Můžete nám někdy poslat dopis, co je u vás nového,“ stáli jsme na nádvoří, loučíc se se všemi.

„Chci jet někdy na návštěvu k vám!“ Zahulákala Hyo. „Já také,“ zvolal Jimin.

„Přemluvte rodiče, prcci. Rádi se o vás postaráme,“ sklonil se k nim Tae a rozcuchal jim vlasy. Po pár dalších loučeních jsme museli opravdu jet. Neradi bychom aby byl večer, to je nebezpečné.

„Tak se mějte hezky, nashledanou!“  rozloučili jsme se a nastoupili do kočáru. Dveře se zavřely a koně vyjeli. Ještě chvilku jsem si užíval těch barevností kolem, než se zase dostanu do pochmurnosti.

„Můžu si sáhnout?“  Tázal se mne nejistě.

„Pročpak se ptáš? Jsi jeho nebo její otec,“ usmál jsem se. Natáhl k bříšku ruce a culil se jako kdyby byl malé dítě a dostal sladkost. Položil jeho teplé dlaně a vyčkával, jestli něco nezaznamená. „Je pravda že je ještě moc maličké na to, aby začalo kopat, ale já nemohl odolat,“ přiznal se.

„A kdyby jsi mluvil? Slyšelo by tě?“

„Ano, měli bychom s tím mluvit už od první chvíle,“ koukl na mne.

„Tak do toho tatínku,“ zahihňal jsem se. „Stejně to budeš muset dělat i ty,“ protočil hravě oči.

„No jistě, já se tomu budu svěřovat, jak je jeho tatínek nádherný, ale namyšlený.“

„Tím namyšlený jsi doufám myslel zdravě sebevědomý,“ tímto naše všední popichování skončilo a Taehyung na něj začal konejšivě mluvit.

„Ahoj malé zlatíčko uvnitř mého milovaného a otravného manžela. Nechtělo bys trošku povyrůst a jít ven? Ten celibát mne začíná užírat,“ fňuknul a jemne mne hladil.

„Taehyungu! To dítě bude ještě zkažené kvůli tobě,“ okřikl jsem ho.

„Jednou ho stejně budu muset zaučit,“  vtipkoval. Začalo mi z něj cukat v oku. Výchovu přebírám já.

„Tak se tolik nečil. Dobrá, budu na to hodnější,“ dal mi pusu na líčko.

„Tak tedy podruhé. Opravdu bys mohlo jít ven, moc se na tebe těšíme. Budu s tebou chodit na kluziště, naučím tě bruslit a dáme ti společně s tvou 'maminkou' malou krásnou korunku. Budeš malá princezna nebo princ, tak co říkáš?“ Vyčkával.

„Myslím že na to ti neřekne vůbec nic, neumí to ani mluvit.“

~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥