Taehyung on ice - Vkook

5.

Zčervenal jsem a zabodl pohled do země. Na tohle nehodlám odpovídat. Taehyung se jen potichu smál. „Jestli přiletí čáp a dá nám ho." usmál se. (Jaja, čáp..) Zřejmě mu to nepřišlo jako nějaké zakázané téma. „Ale teď to neřešme. Jsi na to ještě moc malý."

Momentálně jsme se nacházeli ve velkém pokoji kde panovaly vybledlé barvy na stěnách. I přes to, že to je dětský pokoj. Jimin nám tady už půl hodiny ukazoval všechny možné hry pro děti, které mě nijak nebavily a Taehyung na tom byl asi stejně i když to nedával najevo. (Zkazila jsem vám úchylné představy, co?)

„A tady mám svoje-"

„Velmi pěkné, ale musíme si pospíšit, je čas večeře." Snažil jsem se to říct co nejjemněji, aby se nerozplakal, protože je citlivý. Jen přikývnul a vstal společně s námi. Chytl jsem ho za jeho drobnou ručku a Tae ho chytl za tu druhou.

Společně jsme šli po chodbách a Jimin upustil mou ruku, kterou propletl s Taeho prsty, takže jsme se drželi za ruce a já se málem propadl do země. Jen se kulišácky usmál a hopkal vedle nás. Něco mi říká, že to měl celou dobu v plánu. Taeho ruce byly hebké jako bavlnka a dokázal bych ho takto držet celou dobu.

„Pro pána, kde jste byli, večeře už je na stole!" Okřikla nás matka. Nasadil jsem svůj provinilý výraz a sedl si. Naproti mě si sedl Taehyung a zkoumavě si mě prohlížel, což mě lehce znervózňovalo, ale nedával jsem to najevo.
Pustili jsme se do jídla a u stolu bylo ticho, nic neobvyklého. „Zítra přijede tvůj vzdálený bratranec Jin s jeho manželem Namjoonem. Byla bych ráda aby jsi jim věnoval trošku pozornosti." Matka dojedla a položila příbory na talíř. Jen jsem přikývnul a dál se věnoval svému talíři.

Už za pár chvil s ním budu muset být v jednom pokoji.

Úplně sám.....

~~~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Nah.. Mám pořád pocit že to moc uspěchávám a že to moc nemá smysl a na 18. Století je to až moc moderní. ⊙︿⊙