Taehyung on ice - Vkook

135.

Zrovna jsem stál u okna a modlil se. Slyšel jsem Taehyungovy nadávky a kroky už před několika sekundami, opravdu není nenápadný. Svatá matko boží, ochraňuj mne... to byly mé poslední myšlenky, než se rozrazily dveře. Taehyungu, co ti ty dveře udělaly? Nakráčel si to přímo ke mne. Čekal jsem, že mi vynadá, že si na mne vybije zlost, raději se však postavil vedle mne a díval se na město.

„Vše teď vypadá lépe."

„Nevím, co s celým tím městem máš," procedil Tae. Vzdychl jsem.

„Drahý, vysvětloval jsem ti to už tolikrát," snažil jsem se zahnat kousek zlosti úsměvem. Je to král stejně jako já, ale nezajímá se o svou vlastní zemi... nastala chvilka ticha, než hluboký hlas Taehyunga promluvil.

„Myslel jsem, že to s celou tou medicínou nemyslíš vážně, dokud jsem se nedozvěděl pravdu," věnoval mi svůj pohled, „myslel sis, že budeš mít problém?"

„No... podle tvého vřískajícího hlasu na chodbě," zahihňal jsem se a on mnou vypadal pobaveně, možná se však za své chování styděl.

„Pravda, dostal jsem vztek, ale poté mi došlo, že to jsi celý ty," na tváři se mu vyloudil malý úsměv, „velmi rád se dostáváš do problémů přestože víš, že na tebe budu zuřit zlostí," snažil jsem se na něj nedívat, ale moc mi to nešlo. Mé tváře byly celé rudé, jelikož mne znal tak dobře a koneckonců, nebylo to poprvé, co jsem se odvažil něco udělat. Po pár chvílích mi ale úsměv opadl. Musím znát celou pravdu.

„Taehyungu... ať chceš nebo ne, musíš mi říct, co se stalo," vypadal podrážděně, bylo vidět, že by to téma nejraději ututlal a mluvil o něčem jiném, ale nemá na výběr.

„Dobrá tedy..."zhluboka se nadechl, „vše to zavinil otec, když převzal kralování. Poddaným nedal nic, aby mohl být bohatý ještě více a měl dostatek jídla. Byl nenasytný i když měl vše. Samozřejmě že se ti lidé snažili něco udělat , dokonce jim to málem vyšlo. Jeden z těch vesničanů požádal o práci v kuchyni, aniž by můj otec věděl, co je vlastně zač. Otec nebyl hloupý, ten vesničan měl vše promyšlené. Získal si důvěru všech. Stálo ho to měsíce možná i roky, než se dostal na pozici kuchaře. Další měsíce bezproblémově pracoval, až na jednu noc, kdy dal tajně do jídla jed. Otec to tak tak přežil. Poté co se uzdravil, nechal všechny v tom městě nakazit a toho vesničana popravit." Jungkook v průběhu poslouchání zatnul pěsti.

„Poté mne vždy učili, že ti vesničané jsou prokletí, přestože jsem dávno věděl pravdu."

~~~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Nevěřila bych, že to u této fanfikce někdy napíšu, ale pomalu a doufám jistě se blížíme ke konci... po skoro dvou letech. :'DD

Luv ya all ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥