„Kdy už tam budeme?" ptal jsem se každý den dokolečka, jelikož mne to tady nudilo k smrti. Párkrát jsem viděl v dálce pevninu, ale projeli jsme to bezproblémově. Představa, že takto pojedeme zase zpět domů, mne trýznila.
„Za 24 hodin bychom tam měli být... Za tu dobu se dá stihnout mnoho věcí, nemyslíš?" pozvednul na mne jedno obočí, což byl jeden z jeho specifických výrazů. Když viděl, jak se zase tvářím já, rozhodl se to vysvětlit trošku podrobněji.
„Něco jsi slíbil, pamatuješ?" pozvedl mi bradu, abych se na něj koukal v celé své kráse. Najednou se mi vybavila tehdejší situace...
-------------------------
„Opravdu si myslíš, že mne zklidníš, když jsi oblečen takto?" projel si mne vražedně odshora dolů, načež se kousl do rtu.
„Jestli budeš poslušný, nemám s usmiřovacím sexem nejmenší problém," provokativně jsem si vzal sklenku s podivnou nahnědlou tekutinou, „ale tímhle to řešit nechci, chci tě více poznat."
„Sexem se vyřeší vše," ušklíbl se. „Vždyť se známe dobře, co blázníš," napil se alkoholu jako největší profesionál. Zřejmě to pro něj nebylo nic nového.
-----------------------------------------
Ta čerstvá vzpomínka se vrátila zpět. Tímhle ho nejspíše překvapím, ale co.
„Jak jsem říkal, s tímhle nemám problém," mrkl jsem na něj. Zřejmě ho mé počínání opravdu překvapilo, nechtěl to však dát najevo. Nemusel ani odpovídat, protože mne vzal pod nohama a držel za mou zadnici. Perverzní prasátko. Obmotal jsem mu ruce kolem krku a jelikož jsme se nacházeli venku, Taehyuna hlídaly chůvy. Více chův, protože už se rozzlobil, je z něho teď doslova ďábel. Tím pádem nám nic nezabránilo rychle se přemístit do ložnice, kde pokřtíme naši postel. Jak se stalo. Taehyung se co nejrychleji vydal na určité místo, přičemž jsem mu začal sát a provokativně kousat jeho jemnou bílou kůži na krku. Dělalo mu to dobře, ale zadržoval své vzdychy, aby nás nikdo na chodbě neslyšel. Spíše mne jen proklínal slovy typu: „Mh... Provokatére, ty znaménka mi budeš zakrývat sám," načež jsem se vždy tichounce zasmál. Stále tu byl ale strach a pocit, že ho budu muset mírnit nebo provede to, co provedl minule. A to bych velice nerad.
Ruku natáhl ke klice, aby otevřel dveře. Ony se však otevřely jen do malé temné škvíry, proto do nich kopl kolenem. Neměl trpělivost, pokud potřeboval uspokojit. Málokdo ji má. Surově mne shodil do červených peřin, načež ještě stihl zamknout. Magický Kim Taehyung, který pro své potěšení udělá první poslední. Sám se divím, že jsem mu vůbec dal, za to všechno, co provedl. Na druhou stranu, je mladý a ještě k tomu dostal na starost mladšího, k čemuž mu ještě přibylo malé dítě. Občas se mu nedivím.
„Rád zlobíš, viď?" nedal mi čas na odpověď a podmanil si mé rty. Líbal mne intenzivně s kouskem dravosti a užíval si mne, stejně jako já jeho. Někdy si hravě kousl do mého rtu nebo ho začal nasávat a tahat, až z něho vytekla malá rudá kapka krve, jež s radostí slízl do posledního. Svými polibky mne naprosto umlčel, omámil a sebral pozornost. Z toho důvodu jsem nezaregistroval, když se přesouval po mém krčku, kde si zase vše, jako vždy, pečlivě označkoval rudými srdíčky. Už teď jsem z něj byl mimo, jenom hlasitě vzdychal, sténal, občas zaprosil o více rozkoše. Mezitím mi poslepu rukama nahmatal knoflíčky na košili, které začal vysvlékat z dírek, snad jsem měl pocit, že mi jeden omylem vytrhl. To byla v této situaci nejmenší starost. Se zbytky nepotřebných látek na mém těle udělal to samé, skončily na zemi. Zbylo mi jen spodní prádlo. Málem jsem nepobíral dech, jak mne stále bez přestání líbal. Jelikož jsem nechtěl přijít o dech, věnoval jsem mu poslední polibek a odtáhl se, aby i jeho majestátní oblečení skončilo na zemi, jež s mým prudkým počínáním opravdu skončilo tam, kde mělo. Koneckonců, možná že jsme oba omylem poničily kusy drahých látek jeden druhému. Nemáme si co vyčítat.
ČTEŠ
Taehyung on ice - Vkook
Ficción históricaPříběh se odehrává v 18. století kdy se urozeného prince Jeona Jungkooka rozhodnou král a královna provdat za neznámého muže. Jungkook propláče celé dny a noci, jen aby s neznámým nemusel uzavřít manželství, kterého se tak moc obává. Ale co když n...