Taehyung on ice - Vkook

81.

Tyčila se před námi mohutná loď, velká jako pirátská, akorát s naší vlajkou, která šla vidět na míle daleko. Stáli jsme na dřevěném molu, kolem nás se ozývaly zvuky moře. Stále jsem měl pochmurnou náladu a téměř vůbec s ním nemluvil. Upřímně mi to vadilo, ty neshody... Nejraději bych si to s ním vyříkal, aby nebylo takové dusno a potom by to bylo v pořádku, jenže to on zase udělal chybu, proč bych měl dělat první krok já. Beze slov si ode mne převzal Taehyuna do své náruče a překročil malý můstek, který vedl na palubu. Já to opatrně přelezl, koukajíc se nad hladinu pode mnou. S polknutím jsem přidal do kroku a vstoupil na loď.

Tae se jen s kamenným výrazem otočil a vedl nás do pokojů v podpalubí. Dřevěná podlaha pod námi tiše vrzala. Když jsme vstoupili dovnitř, bylo tady moc služebných pobíhajíc z pokoje do pokoje, měly v rukách různé plachty. Zdvořile se nám ve spěchu uklonily a stačily potajmu všimnout, že s námi dvěma není něco v pořádku. Chodili jsme jako duchové a neusmívali se. Občas jsme do sebe naštvaně drcli, ale nebylo to schválně. Další drcnutí rameny... Věnoval jsem mu jízlivý pohled.

A když jsme se dostali na pokoj a přinesly nám kufry? Pohroma, katastrofa. Chtěl jsem si jen odložit věci do dřevěné skříně, která se nacházela nalevo od naší postele s červeným povlečením. Taehyun měl provizorní kolébku a v puse cumlal cumlátko s medovou výplní. Byli bychom mu dali kroužek ze stříbra, či z perletě jako správnému královskému dítěti, ale pokaždé to vyplivl. U naší postele se rozprostíral narudlý kožíškový koberec. Naproti postele byla jedna menší skříň na zavírání, u které byla umývací místnost s vodou. Zase jsem vyjel z  kolejí, takže abych pokračoval, chtěl jsem si jen odložit věci do skříně, jenže jsem Taemu omylem šlápl na nohu a on se na mne škaredě podíval. No a takto to pokračovalo dále, provokovali jsme se, až jsme po sobě začali ječet slovně. Muselo to jít slyšet i tam venku.

„Musíš do mne stále strkat?!“ vyprskl Tae.

„Já?! To ty mne tady pořád provokuješ a házíš na mne špínu! Nechtěl jsem jet, stejně sis to smyslel po svém, jako vždy, naprosto jsi ignoroval mou negativní odpověď!“ různě jsem házel rukama, dupal, ani nevím co vše jsem ještě dělal.

„Tak si pro mne za mne skoč klidně přes palubu, když ti to tak vadí! Já ti chtěl zpříjemnit dny a nerad cestuji sám, ještě tak daleko.“

„To stále nevysvětluje situaci, proč jsi mi nenechal pár dní na promyšlení!“

„Za prvé, už nebyl čas. Za druhé, koho zajímá tvůj názor?! Řekl jsem že pojedeš, tak pojedeš!“ zatajil jsem dech. Nikdy neměl takový přístup, respektoval mne.

„Jsem tvůj otrok? Pes? Služebná? Ne... Jsem tvůj manžel můj milý, takže se koukej do večera vzpamatovat, tohle není Taehyung kterého znám!“ dupavým krokem jsem došel ke dveřím, „A jestli chceš aby to mezi námi fungovalo, tak si to řádně promysli, nemám totiž nejmenší problém žít jen po tvém boku. Nic víc.“ naposledy jsem mu věnoval pohled a s prásknutím dveří odešel chodbou někam daleko od něj.

Vypustit ze sebe ten stres.

Zkrátka se vyplakat...

Každý se někdy potřebuje čas od času vyplakat.

~~~~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥