Taehyung on ice - Vkook

76.

„T-Taehyungu? Polkl jsem suše. V tu chvíli se ozvala hlasitá rána, načež proběhla s leknutím služebná.

„Vaše Veličenstva... Napadli nás," s poklonou se rozplakala. Bezmyšlenkovitě jsem upustil lžičku, která s hlasitým prásknutím dopadla na zem. Taehyung vidno ani nedýchal. Další rána. Do očí se mi tlačily slzy, ale neudržely se dlouho, začaly stékat dolů.

„Miláčku... Vem Taehyuna se služebnými a běžte se schovat do tajných chodeb, ony už budou vědět kam," strnule koukal do země.

„Taehyungu! Nenechám tě samotného, co když ti ublíží?!" složil jsem se na zem v slzách. „Co když tě zabijou? Co bez tebe budu dělat? Dovedeš si to představit?" nemohl jsem skoro dýchat, jen hlasitě vzlykat. Složil se ke mne a utěšoval mne, vkládajíc mi polibky do vlasů.

„Máme to nejlepší vojsko. Slibuji, že se mi nic nestane," služebné mne od něj začaly táhnout dále a dále, jedna vzala Taehyuna a začaly pobíhat pryč odtud. Hlasitě jsem vříškal, vzpíral se, chtěl se za ním rozběhnout a nikam ho nepustit, dočista se zbláznil. Ono bylo možná smutné, že ty dámy měly větší sílu než já ve svých párátkách. Možná naposledy jsem ten den viděl jeho smutné karamelové oči, koukajíc mi smutně do zraněné duše. 

----------------

Princ tohoto panství se po odchodu jeho vzácné malé rodiny sebral ze země, nebude si přeci hrát na trosku, obzvlášt né před hloupými Brity. Utřel své poslední slzy a nechal povolat nejvyšší královská vojska, společně s guvernérem, kterému kdysi takto hrubě pohrozil. Od té doby má nahnáno. Hrubě vzal svůj nejostřejší meč, jenž by Vám probodl nemilosrdně všechny pečlivě umístěné orgány v těle, potřísňujíc krví svou výzbroj.

Vyšlechtění koně s třásněmi na uzdě se znakem vytištěným na srsti dokazující tak, že patří jim hlasitě ržáli, připraveni obětovat i život. Jejich vlajky s černým havranem dokazujíc strach vlály všude, všichni vojáci je drželi hrdě v rukou. A když se v čele na běloušovi s narůžovelým čumáčkem dostavil Taehyung hrdě před Británii, na velkém zasněženém poli, se šlechtickým kožichem a mocnou korunou na hlavě, musel se hlasitě vysmát šlechtici na druhé straně.

„Hoseoku? Tebe bych tady nečekal,“ výsměšně se mu koukal do očí. Přišel mu absurdní, k smíchu už jen z důvodu, že vedl nechvalně známý hostinec s ženami, které se nemohly nijak jinak uživit. Co bylo nejhorší, kdysi, když Taehyung o žádném manželství s jeho králíčkem nevěděl, ho do toho ten slizký magor zatahoval. Nenáviděl, když nebylo nic po jeho, proto se přestali bavit, ale že tím ohrozí za pár let Taehyungovu rodinu, ho nenapadlo. Až na zdejší časy. Další věc, která byla velmi vtipná, je porovnat tyto dva významné šlechtice. Hoseokův kůň vypadal jako v posledním tažení, jen steží dýchal o výzbroji nemluvě. Oblečení lehce potrhané, koruna nakřivo, no hrůza. Taehyung byl dokonalost sám o sobě, bylo to významně vidět.

„Příteli, snad si nemyslíte, že tuto chabou válku vyhrajete, proti mému vojsku nemáš šanci zbabělče,“ vyzývavě se usmál, zahazujíc formálnost stranou . „Máš poslední šanci to vzdát, jinak jsi synem smrti,“

Vyčkával.

„Líbí se mi tvůj přístup Taehyungu, stále stejně sebevědomý. Slyšel jsem, že máš syna, jak hezké,“ ironicky dojatě mluvil, až mu při tom herectví málem ukápla nepatrná slza. „Snad nechceš, aby vyrůstal bez otce, že?“ zákeřně se usmál.

„Také ses nezměnil, stále stejně slizký, odporný magor vypadajíc tak... Méněcenně. Divím se, že se vůbec nestydíš sem přilézt z touto spodinou. Tomu říkáš armáda?“  Taehyung pozvedl jedno obočí nahoru.

„Počítám do tří, můj drahý bratře, máš poslední šanci zachránit svou krev.“

„Jedna...“ Hoseok byl připraven. Přece neujel takovou cestu jen proto, aby tady zahynul přímo před ním.

„Dva...“ čím více se to blížilo, tím více byl Taehyung natěšený

„Tři....“

~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥