Taehyung on ice - Vkook

30.

„Jungkookie!" Radostně mě objal, až jsem se málem zadusil, jak pevný stisk měl. „Je tu ale ještě jedna věc, kterou vám musím říct," konstatoval doktor.

„Toto těhotenství je velmi rizikové, mohl by potratit v těchto měsících snadno, je to muž a snáší to hůře. Doporučuji nedělat žádné velké aktivity, které by to mohly narušit."

„Jak budu rodit?" Tato otázka mne napadla až teď. Co když zemřu, protože nebudu moct porodit?

„Budeme vám muset rozříznout břicho."

„Tae," zakňučel jsem a vyhledal jeho oporu. „Nebude to nic hrozného, neboj," začal mne konejšit a hladit.

„Slibuji, že se na tom budou podílet největší specialisté."

„To doufám, to dítě bude z té nejvyšší královské krve, je vám to doufám jasné," pronesl namyšleně. Hrdý otec, pomyslil jsem si.

„Je mi to naprosto jasné, budu vás navštěvovat každý měsíc a kontrolovat jak se to vyvíjí. Držte se a hlídejte se," Taehyung vyprovodil doktora a poklonil se mu, poté si ho převzaly služebné a on zabouchl dveře.

Otočil se na mne a vypadal jako malé dítě, které dostalo hračku. Přiběhl ke mně.

„Panebože, nemůžu tomu uvěřit, budu tatínek," díval se mi do očí. Vypadal, že se každou chvilku rozpláče.

„Ale Tae, neplakej," začal jsem mu stírat slzy, které se draly ven. Někdy z něho jde respekt, někdy mu něco přelítne přes nos, někdy má mazlivou a někdy je moc přecitlivělý. I tak ho ale... Miluji? Mám rád? Už mne tahle hra s mými city nebaví, koneckonců, budu s tímto nádherným andílkem žít celý život. Andílkem... Opravdu se mi tohle honí v hlavě? Toto je další ze sto důkazů, proč bych sám sobě neměl odporovat to co k němu cítím.

„Mohl bych ti něco... Říct?" Kousl jsem se do rtu.

„Nemusíš se mne ptát," chytil mou ruku a propletl ji se svou.

„Já tě mil-" povzdych.

„Tohle nedokáži..." Lítostivě jsem pronesl.

„Jen do toho, já čekám," usmíval se od ucha k uchu.

„Já tě mil- miluju."

„Co jsi říkal? Mohl by jsi to zopakovat?" Provokatér jeden, takhle zneuctívat těhotného muže.

„Že tě miluju."

„Já tebe taky," políbil mne jeho jahodovými rtíky. Jak může být někdo tak sladký. Jsem si jist, že tyto polibky si budu krást častěji.

„Co kdybychom se zítra jen tak poflakovali v posteli?" Navrhl jsem.

„Ty se budeš odteď poflakovat pořád i s tím malým zlobidlem uvnitř," dal mi sladkou pusinku na bříško.

„Tak se poflakuj s námi," pokrčil jsem rameny.

„Rád bych, ale musím řešit své povinnosti a teď to bude o to těžší, musím tě hlídat před vším a všemi."

„Jak hrozná je ta nákaza?"

„Prosím?"

„Jak hrozná je ta nákaza, má to ve městě každý?"

„Nemám nejmenší důvod bavit se s tebou zrovna o tomto. Musíš se od nich držet co nejdál, rozumíš? Mohli by tě nakazit co nejdříve a naše dítě také."

„Takže nás tady budeš věznit?" Přimhouřil jsem oči.

„Co jiného mi zbývá?" Povzdychl si. „Změníme téma, už o tom nikdy nemluv, mám poté špatný pocit ze všeho."

~~~~~~~
Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Asi nebudu vydávat kapitoly tak často, mám totiž pocit, že potom produkuju něco odfláknutého, když píšu tolikrát denně. Ale na druhou stranu mám nutkání psát dál a dál, tak proč si to odpírat, hehe. （・∀・）

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥