Taehyung on ice - Vkook

72.

Celé týdny se to s námi takto táhlo. Nespali jsme spolu v jedné posteli a kdykoliv se potkali tak kolem sebe jen nevědomky prošli, občasně jsme do sebe omylem vrazili. Místo manželů jsme teď připomínali neznámé lidi, kteří bydlí v jednom zámku a nikdy spolu neprohodili ani slůvko.

Ona to vlastně nebyla má vina. Taehyungovi jsem jasně pověděl, že si mne musí získat zpět. Zatím se o to ani jednou nepokusil. Až na jeden den...

Jako obvykle jsem ležel na naší sametové posteli, buď si četl nebo si jen tak pro svou potřebu zaplakal nad tím zmatkem a ignorováním. O to horší bylo, že Británie zkoušela několik pokusů napadnout nás, zrovna v těch nejhorších chvílích. Naštěstí se jim to díky našim spojencům nepovedlo, ale netvrdím, že to nezkusí znovu, je jasné, že zkusí. Na tomto dni by nebylo nic k zajímavosti, kdyby mi najednou do postele neskočil pes. Ano, čtete správně, pes. Připomínal malou krvelačnou čivavu a držel v puse růži, jež na sobě měla lísteček 'Tae♡'.

Za prvé, ten pejsek mne mile vyděsil, ale ukázalo se, že sežrat mne v plánu nemá. Byl velmi přátelský a chlupaťoučký, neodolal jsem a chvilku se s ním mazlil, občasně i drbal za ouškem, což se mu líbilo nejvíce. Ať Taehyung chce nebo nechce, tohodle cukrouše si nechávám.

Za druhé, až potom jsem si vzal tu růži a přičichl si k ní. Voněla nádherně, spokojeně jsem se sám pro sebe usmál a přečetl úhledně napsaný lístek. Ten jeho rukopis mu někdy závidím, hezky se to čte, až s radostí. Prstem jsem po něm ještě jednou přejel a smutně se pousmál. Kéž by bylo odpouštění tak lehoučké...

Jenže tohle nebyla jediná věc, kterou mi poslal, jelikož mi začal ten hnědo- smíchaný roztomilouš tahat za košili, přičemž vrtěl nedočkavě svým huňatým ocáskem. Rozhodl jsem se tedy rychlým pohybem odebrat za ním, protože poskakoval před dveřmi. Chytrý pejsek. Až pak mi došlo, v čem jsem vlastně oblečen. Ve své noční košili nikam nemohu! Otočil jsem směr k mé skříni, načež hlasitě štěknul. Tichým 'pššt!' jsem dal ukazováček před ústa, aby byl potichoučku nebo vzbudí toho ďáblíka v kolébce. Vzal jsem něco drahého. To je vlastně celý můj šatník, zkrátka řečeno, něco, co dobře vypadá.

Již převlečen jsem jako na zavolanou minul ve dveřích chůvu. S povzbudivým úsměvem jsem jí dal najevo, že musí Taetaeho pohlídat. Díkybože si nevšimla toho psa.

Během jsem ho následoval a můj bílý plášť připevněn k třásním na ramenech za mnou vlál. Bylo vtipné, jak poskakoval, tiše jsem se mu smál.

Zavedl mne až dolů, kde mne donutil obléci si kabát, což jsem stále s pobaveným úšklebkem udělal. Velmi pozoruhodné, jak dokáže být tak inteligentní a rozkazovat mi. Poté mne vyvedl ven a ještě rychleji běžel za zámek.

Zřejmě do malého altánku.

~~~~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Luv ya all. ( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥( ˘ ³˘)♥