Prolog

5.4K 281 19
                                    

2. Prosince 1728

Ani nevím kdy jsem naposledy nemohl tak moc spát jako ten večer, kdy jsem se potichu jen v lehkém oblečení procházel po paláci zatímco z okna svítil zářivý měsíc odhalující mi cestu. Na chodbách byla zima, ale to mi v tu chvíli bylo zcela jedno. Než mě napadla věc, nad kterou by si normální Jungkook jen povzdychl a odmítl. Jít ven na kluziště. Ani nevím, jestli tam ještě dnes někdo chodí.

Vyšel jsem ven do zahrad vedoucí k tomu místu pro mě plných hezkých ale i nehezkých vzpomínek. Chladný vánek mi vytvořil husí kůži na rukou a mé nohy se začaly třepat zimou.

Přes to všechno, jsem přidal do kroku. Rychlejším tempem jsem procházel kolem pečlivě zastřižených,teď už zasněžených keřů a pomalu se mi dostával pohled na bílou ledově třpytící se nádheru.

„Kluziště..." vydechl jsem překvapeně páru z úst.

Ale dodnes jsem si jistý, že jedinou krásu netvořilo jen to kluziště, nýbrž hnědovlasý anděl který se na něm proháněl jako král, tančil jako by to byl jeho poslední tanec a prováděl nejpreciznější otočky bez jediného zaváhání nebo menší chybičky.

Byl to on.

Můj budoucí manžel.
~~~~~~~~~~~~

Omlouvám se za jakékoliv gramatické či pravopisné chyby.

Taehyung on ice - VkookKde žijí příběhy. Začni objevovat